ECLI:CZ:US:2001:3.US.651.2000
sp. zn. III. ÚS 651/2000
Usnesení
III. ÚS 651/2000
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, věci ústavní stížnosti I. V., zastoupeného Mgr. I. N., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 9 To 611/2000, a Městského soudu v Brně ze dne 25. července 2000, sp. zn. 7 Nt 4111/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 9 To 611/2000, a Městského soudu v Brně ze dne 25. července 2000, sp. zn. 7 Nt 4111/2000, odůvodnil ustavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení bylo označenými rozhodnutími zasaženo do práv, která jsou zaručena čl. 1, č. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že poté, co byl vzat do vazby, požádal o propuštění na svobodu, když poukázal na skutečnost, že dosud žil na území ČR na základě řádného povolení, pracoval a vedl bezúhonný život, připojil také písemnou nabídku záruky pracovního kolektivu. Soud I. stupně žádost zamítl s poukazem na trvající důvody vazby, obsažené v §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu, když tyto shledal ve zjištění, že je cizí státní příslušník s povolením pobytu do 30. listopadu 2000 a mohl by se trestnímu stíhání vyhnout odchodem do vlasti, přičemž nabídnutou zárukou se nezabýval. Soud II. stupně pak dne 31. srpna 2000 jeho stížnost jako nedůvodnou zamítl, když se plně ztotožnil se závěry Městského soudu v Brně. Stěžovatel vyslovil názor, že soudy obou stupňů porušily jeho práva tím, že při zkoumání existence vazebních důvodů poukázaly na státní příslušnost stěžovatele a tak založily neodůvodněnou nerovnost v právech, a dále tím, že důvody, pro které se odmítly zabývat nabízenou zárukou, nastolily fakticky závěr o jeho vině.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí soudů, napadených ústavní stížností, spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 4064/2000 a vyšetřovacího spisu Policie České republiky ČVS: MVV-801/40-2000 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Důvody, pro které soudy obou stupňů nepropustily stěžovatele z vazby, byly shledány dle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu a pro ně svědčí konkrétní skutečnost, že obviněný nemá stálé bydliště na území ČR, jeho pobyt zde je vymezen pouze vydaným povolením, což odůvodňuje obavu, že ze země odejde, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Je tedy nepochybné, že pro zjištění důvodů vazby nebyla podstatná existence jiné státní příslušnosti obviněného, nýbrž neexistence jeho trvalého pobytu. Pokud jde o hodnocení obsahu listiny, označené jako "nabídka záruky", lze v tomto směru odkázat na odůvodnění usnesení soudu I. stupně ze dne 25. července 2000.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2001