ECLI:CZ:US:2001:3.US.666.01
sp. zn. III. ÚS 666/01
Usnesení
III. ÚS 666/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. A. M., zastoupené JUDr. V. C., CSc., proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 4 Tvo 116/2001, a Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2001, sp. zn. 5 Ntv 5/01, mimo ústní jednání dne 5. prosince 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne
16. listopadu 2001 a bez přiměřeného odůvodnění, napadla stěžovatelka ve své trestní věci vedené před Městským soudem v Praze (3 T 14/99) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 2001 (4 Tvo 116/2001) a spolu s ním také jemu předcházející usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2001 (5 Ntv 5/01) s tím, že "zdůvodnění stížnosti dodá dodatečně později".
Ústavní stížnost je nedůvodná.
Odhlédnuto od toho, že zákon o Ústavním soudu (a obdobně ani trestní řád) neznají institut blanketní ústavní stížnosti (opravné prostředky), rozhodnutí obecného soudu, proti němuž by měla ústavní stížnost směřovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jak vpředu je označeno), bylo podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 4) doručeno zástupci stěžovatelky (jako jejímu obhájci) dne 7. září 2001 (nikoli jak on tvrdí dne 21. září 2001) a stěžovatelce samotné dne 11. září 2001.
Lhůtu k podání ústavní stížnosti bylo proto třeba počítat ode dne pozdějšího doručení, tedy ode dne, kdy ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce
(11. září 2001 - §63 zákona, §138, §248 odst. 1, 2 tr. ř.).
Jestliže ústavní stížnost byla zástupcem stěžovatelky (podle podacího razítka pošty) svěřena k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 16. listopadu 2001, je zřejmé, že se tak stalo šedesátýsedmý den poté, co rozhodnutí obecného soudu bylo stěžovatelce doručeno, a tudíž z hlediska procesních podmínek ústavní stížnosti opožděně (§72 odst. 2 al. 1, 2 zákona).
O takto podané ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevily zákonné důvody pro vyčkání jejího dodatečného zdůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. prosince 2001