ECLI:CZ:US:2001:3.US.667.2000
sp. zn. III. ÚS 667/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném Mgr. J. Š., a ing. P. H., oba zastoupeni JUDr. J. Ch., advokátem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti směřuje proti postupu Policie ČR, obvodního úřadu vyšetřování Prahy 5 a úřadu vyšetřování hlavního města Prahy, II. odboru uplatněného v řízeních vedeného proti navrhovatelům pod sp. zn. OVV-1322/20-93-98 a sp. zn. ÚVP 2046/2000-281 s tím, že v těchto řízeních došlo postupem Policie ČR k porušení čl. 6 odst. Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. To proto, že o právech a závazcích navrhovatelů není rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Navrhli, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by uložil Polici ČR, úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, II. odboru, nepokračovat průtazích v označené věci a v této věci neprodleně jednat.
Podle §75 odst. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na podání obnovy řízení. Podle §167 trestního řádu má obviněný kdykoliv v průběhu vyšetřování právo žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovatele. Zjevně tak jde o procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a tak je tomu i v projednávané věci. Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že navrhovatelé všechny procesní prostředky k ochraně svého práva nevyčerpali.
S poukazem na uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2001