ECLI:CZ:US:2001:3.US.684.2000
sp. zn. III. ÚS 684/2000
Usnesení
III. ÚS 684/2000
Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Ing. M. J., zastoupeného JUDr. B. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2000, č. j. 30 Ca 215/98-23, o úhradě nákladů řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným Ústavnímu soudu osobně dne 23. listopadu 2000 se stěžovatel domáhá zrušení výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2000, č. j.
30 Ca 215/98-23, o úhradě nákladů řízení. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. září 1998, č. j. PÚ 3440/92-S1/2, vrátil věc k dalšímu řízení, a rozhodl o úhradě nákladů řízení tak, že odpůrce v řízení před obecným soudem je povinen uhradit navrhovateli, takto stěžovateli v řízení před Ústavním soudem, náklady řízení ve výši 68.-Kč. Stěžovatel pak v ústavní stížností namítá nesprávné stanovení výše úhrady nákladů řízení, v níž obecný soud, dle jeho názoru v rozporu s ustanovením §137 o. s. ř., nepřiznal úhradu "ušlého výdělku za úkony", které "měl a musel" provést v průběhu řízení a které "předcházely soudnímu jednání".
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Brně při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z o. s. ř. pro stanovení výše úhrady nákladů řízení, respektoval příslušná procesní ustanovení a konečně svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny) a nedotkl se ani základního práva dle čl. 26 odst. 1 Listiny (jehož obsah je dán v rámci vymezeném čl. 41 odst. 1 Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jejího odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2001