ECLI:CZ:US:2001:3.US.714.2000
sp. zn. III. ÚS 714/2000
Usnesení
III. ÚS 714/2000
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky J. K., zastoupené JUDr. J.J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000, č. j. 11 Co 268/2000-66, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. ledna 2000, č. j. 11 C 159/97-52, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnila návrh tím, že podle jejího přesvědčení došlo jimi k porušení ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že nesouhlasí se závěry soudů, které jí uložily povinnost zaplatit žalobci částku 23.830,30 Kč s příslušenstvím, tzn. zaplatit smluvní pokutu, když od smlouvy odstoupila a tak vykonala právo, které jí náleželo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 11 C 159/97 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000, č. j. 11 Co 268/2000-66, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud I. stupně poté, co odvolací soud jeho rozhodnutí ze dne 16. července 1998 zrušil, v souladu s právním názorem, vysloveným v usnesení ze dne 24. března 1999, doplnil dokazování a důkazy zhodnotil dle §132 občanského soudního řádu. Odvolací soud se pak v rozhodnutí a jeho odůvodnění,
s poukazem na znění ustanovení §48 a §49 obč. zák., vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka v odvolání vznesla. Je třeba uvést, že soudy obou stupňů rozhodovaly o povinnosti plnit dle uzavřené smlouvy, když dospěly k přesvědčení, že k platnému odstoupení ze strany žalované nedošlo - žalobce v předmětném řízení neuplatňoval nárok na "smluvní pokutu", o pokutě, jak tvrdí stěžovatelka, soudy nerozhodovaly.
S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2001