ECLI:CZ:US:2001:3.US.717.2000
sp. zn. III. ÚS 717/2000
Usnesení
III. ÚS 717/2000
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Z. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2000, sp. zn. 6 To 666/2000, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2000, sp. zn. 40 Nt 1582/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2000, sp. zn. 6 To 666/2000, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně sp. zn. 40 Nt 1582/2000. Tento soud dne 24. srpna 2000 nevyhověl žádosti stěžovatele o propuštění z vazby, když dospěl k přesvědčení, že důvody, pro něž byla vazba nařízena, nepominuly. Navrhovatel uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy svým rozhodnutím zasáhly do práv, zaručených čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených usnesení označených soudů zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Okresní soud v Ústí nad Labem, který dne 24. srpna 2000 zamítl žádost obviněného stěžovatele o propuštění z vazby, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně charakterizoval činy, pro které je stěžovatel stíhán a označil důvody, pro něž je trvání jeho vazby nezbytné. Vazební důvody pak shledal také Krajský soud v Ústí nad Labem, který usnesení soudu I. stupně přezkoumal a dne 22. září 2000 je potvrdil. Nebylo zjištěno, že by se jmenované soudy dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když žádosti stěžovatele nevyhověly a z vazby jej nepropustily.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2001