ECLI:CZ:US:2001:3.US.742.2000
sp. zn. III. ÚS 742/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů M. P., V. L. a A. L., společně zastoupených Mgr. K. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 341/2000-36, ze dne 18. 10. 2000, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v České Lípě, č.j. RRR 540/2000, ze dne 16. 8. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 15. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 18. 12. 2000. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 341/2000-36, ze dne 18. 10. 2000, jímž byla zamítnuta žaloba o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu v České Lípě, č.j. RRR 540/2000, ze dne 16. 8. 2000. Uvedeným rozhodnutím Okresního úřadu v České Lípě bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu v České Lípě - stavební povolení, č.j. SÚ 4328/99-332/1, ze dne 28. 4. 2000 a zamítnuto odvolání navrhovatelky M. P. Napadenými rozhodnutím byla podle názoru navrhovatelů porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 2 a v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 16 Ca 341/2000, vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ze spisového materiálu ústavní soud zjistil, že navrhovatelka M. P. a v důsledku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 341/2000-33, ze dne 18. 10. 2000 i další účastníci řízení V. L. a A. L., žalobou podanou u uvedeného soudu se domáhali přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa, referát regionálního rozvoje, č.j. RRR 540/2000, ze dne 16. 8. 2000, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu v České Lípě - stavební povolení, č.j. SÚ 4328/99-332/1, ze dne 28. 4. 2000 a zamítnuto odvolání navrhovatelky M. P. Rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu v České Lípě bylo vydáno stavební povolení č. 42/2000, kterým byla povolena liniová stavba VTL plynovodní přípojky pro RS DUKLA - Česká Lípa na částech v rozhodnutí vyjmenovaných pozemků. Proti rozhodnutí o stavebním povolení podala navrhovatelka odvolání, v němž zpochybnila veřejnou prospěšnost předmětné stavby, namítala, že kotelna má povoleno spalování pouze topných olejů a nepotřebuje další druh paliva a namítala, že předmětnou stavbou budou její pozemky zcela znehodnoceny a není možné jejich další využívání. Okresní úřad v České Lípě výše uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání navrhovatelky a potvrdil napadené rozhodnutí stavebního úřadu. V odůvodnění se podrobně zabýval všemi námitkami navrhovatelky.
Výše uvedenou správní žalobou se navrhovatelka domáhala zrušení uvedených rozhodnutí, když jejich nezákonnost spatřovala v tom, že žadatel o stavební povolení neprokázal, že je držitelem autorizace, která ho opravňuje podnikat v energetických odvětvích. Dále namítala, že stavebník nedoložil k žádost o stavební povolení existenci tzv. jiného práva k dotčeným pozemkům, které ho opravňuje k výstavbě. Dále namítala, že nebyly dány podmínky pro postup podle §61 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"), tj. řízení bez místního šetření a ústního jednání, konečně namítala, že označení stavby jako veřejně prospěšné liniové stavby je ryze účelové. Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal podanou žalobu v rozsahu uplatněných žalobních důvodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V odůvodnění se podrobně zabýval jednotlivými námitkami navrhovatelky, s nimiž se neztotožnil, a proto rozsudkem, č.j. 16 Ca 341/2000-36, ze dne 18. 10. 2000, žalobu zamítl.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali navrhovatelé ústavní stížnost s tím, že napadeným rozsudkem byla porušena jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovali navrhovatelé v tom, že soud nevzal v úvahu skutková tvrzení navrhovatelů o faktickém stavu staveniště, která měla prokázat, že tvrzení správních orgánů o znalosti poměrů na staveništi jsou čistě účelová. V rozhodnutí soudu ani v rozhodnutí Okresního úřadu nejsou uvedeny žádné konkrétní okolnosti svědčící o tom, že rozhodující orgány se seznámily se stavem staveniště. Vzhledem k této situaci navrhovatelé tvrdí, že nebyla dodržena procesní ustanovení o průběhu řízení o vydání stavebního povolení a tím došlo k porušení práva navrhovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Porušení čl. 11 spatřovali navrhovatelé v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem se ztotožnil s výkladem Okresního úřadu o tom, že v daném případě stavebníkovi svědčí právo odpovídající věcnému břemeni, které vyplývá z ustanovení §9 odst. 11 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 222/1994 Sb.). Navrhovatelé se domnívají, že citované ustanovení neobsahuje konkrétní věcné právo, a proto nesprávným výkladem citovaného ustanovení bylo omezeno jejich vlastnické právo v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud zrušil obě napadená rozhodnutí.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření k návrhu i Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou v podstatě shodné s námitkami ve správní žalobě, a proto v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí návrhu.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se domáhali právě ochrany svých základních práv zaručených Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Především Ústavní soud konstatoval, že návrh spočívá na stejných námitkách, které byly již vyjádřeny ve správní žalobě a jimiž se obecný soud v plném rozsahu zabýval. Všechny uplatněné námitky posoudil jak z hlediska skutkového tak i z hlediska právního a nelze proto obecnému soudu vyčítat porušení práva na spravedlivý proces. Námitkou nedostatku podmínek pro postup podle §61 odst. 2 stavebního zákona se soud zabýval podrobně, v odůvodnění pak uvedl, že z rozhodnutí správního orgánu jsou jednoznačně patrny důvody, které vedly stavební úřad k tomuto postupu (upuštění od ústního jednání spojeného s místním šetřením) a je podle názoru soudu nerozhodné, jaký počet stromů se na staveništi nachází. Obecný soud dále konstatoval, že nedošlo ke krácení práv účastníků, protože jim byla dána možnost uplatnit námitky ve stanovené lhůtě. Ve stavebním povolení se vypořádal se všemi námitkami. Ústavní soud v uvedeném postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem neshledal porušení práva na spravedlivý proces.
Pokud se jedná o námitku ve vztahu k čl. 11 Listiny, ztotožnil se Ústavní soud s výkladem §9 odst. 11 zákona č. 222/1994 Sb. tak, jak jej učinil Krajský soud v Ústí nad Labem. K věci dále dodává, že Listina v čl. 11 odst. 4 připouští nucené omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu na základě zákona. V citovaném ustanovení §9 odst. 11 písm. a) zákona č. 222/1994 Sb. se stanoví, že dodavatel (míněno provozovatel energetických zařízení) má právo v rozsahu podmínek stanovených územním rozhodnutím a stavebním povolením zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech liniová rozvodná zařízení, podpěrné body, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení, pokud je jejich umístění řešeno v závazné části územně plánovací dokumentace. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že existence takového práva je založena přímo zákonem, není závislé na smluvním ujednání s vlastníky dotčených nemovitostí. Zákonnou podmínkou pro vznik tohoto práva je schválení územně plánovací dokumentace, v níž musí být takový záměr uveden. V předmětné věci, jak konstatoval obecný soud, tato podmínka byla splněna. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu