ECLI:CZ:US:2001:3.US.746.2000
sp. zn. III. ÚS 746/2000
Usnesení
III. ÚS 746/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. C., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2000, čj. 30 Ca 136/2000-47, a rozhodnutí Okresního úřadu Rakovník, okresního pozemkového úřadu ze dne 28. února 2000, čj. 37/550/93-30, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2000 (30 Ca 136/2000-47) a rozhodnutí Okresního úřadu Rakovník, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. února 2000 (37/550/93-30), odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se označenými rozhodnutími cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že jmenovaný soud rozhodl bez jeho účasti a tak nerespektoval právo rovnosti před zákonem, poukázal na to, že se dostal i do nerovného postavení s ostatními občany České republiky, když byl vyloučen z možnosti restituce a také na důkazy, z nichž lze dovodit, že proti němu dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. neměl být použit a pokud se tak stalo, šlo o jeho zjevné zneužití. Dále upozornil na dobu, v níž, podle jeho přesvědčení, k odejmutí majetku došlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu rozsudku, proti němuž ústavní stížnost směřuje, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Plzni se ve svém rozhodnutí a jeho vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal se všemi námitkami stěžovatele vztahujícími se zejména k aplikaci dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. vůči navrhovateli i k určení doby, ve které došlo, na základě tohoto dekretu, k přechodu vlastnictví na stát. Bylo také opodstatněně konstatováno, že stěžovatel občanství České republiky nabyl podle zákona č. 39/1969 Sb. listinou o udělení státního občanství, vydanou Ministerstvem vnitra ČR, až dnem 28. 1. 1993 s tím, že před tímto datem nikdy dříve československé ani české státní občanství neměl. S ohledem na obsáhlé a přiléhavé odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, obsahující i správné právní závěry, opírající se o zákon č. 243/1992 Sb. a č. 229/1991 Sb., lze v dalším na obsah tohoto rozhodnutí ze dne 29. června 2000 (39 Ca 136/2000-47) zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. března 2001