ECLI:CZ:US:2001:3.US.754.2000
sp. zn. III. ÚS 754/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti obchodní společnosti L. & R., s.r.o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 30 Ca 227/98-35, ze dne 11. 10. 2000, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně, č.j. 2592f/98/FŘ/130, ze dne 24. 9. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka osobním podáním ze dne 22. 12. 2000 předložila Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 30 Ca 227/98-35, ze dne 11. 10. 2000, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, č.j. 2592f/98/FŘ/130, ze dne 24. 9. 2000, kterým tento správní orgán zamítl odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna, č.j. 255/98/343970/3915, ze dne 15. 1. 1998, dodatečnému platebnímu výměru č. 18/98. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30 Ca 227/98, vedený u Krajského soudu v Brně a spisový materiál finančních orgánů. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka se žalobou podanou u uvedeného soudu domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Slavkově u Brna. Uvedeným dodatečným platebním výměrem byla navrhovatelce vyměřena dodatečně za zdaňovací období listopad 1993 daň z přidané hodnoty ve výši 50.941,- Kč. V tomto období dovezla navrhovatelka několik druhů vat, které při dovozu zatřídila do číselného kódu 3005/9010 se sníženou 5% daní z přidané hodnoty, aniž byla k takovému zařazení zboží oprávněna. Podle ustanovení §46 zákona č. 13/1993, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "celní zákon"), rozhoduje o zařazení dováženého zboží a tím i o celní sazbě na žádost dovozce Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel formou závazné informace o sazebním zařazení na základě písemné žádosti dovozce. V žádosti musí být uvedeny charakteristické a specifické vlastnosti dováženého zboží. Závazná informace je pak individuálním aktem vydávaným konkrétnímu žadateli na konkrétní specifikované položky dováženého zboží. Podanou žalobu Krajský soud v Brně rozsudkem, č.j. 30 Ca 227/98-35, ze dne 11. 10. 2000, zamítl.
Proti uvedenému rozsudku podala navrhovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že postupem finančních orgánů a rozhodnutím Krajského soudu bylo porušeno její právo na rovnost před zákonem a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny. Porušení rovnosti před zákonem spatřovala navrhovatelka v tom, že stejné zboží jako navrhovatelka dovážela firma H. R., a.s., jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané Generálním ředitelstvím cel zařazeny do položky se sazbou DPH 5%. Tato závazná informace byla navrhovatelce známa, a proto jí používala při deklaraci vlastních dovozů. Navrhovatelka poukázala také na to, že s vyžádáním závazné informace je spojena poplatková povinnost a že tedy z hlediska ekonomické účelnosti je žádoucí a možné, aby jiné subjekty při svém jednání využívaly známých rozhodnutí ve stejných věcech, i když byly vydány jinému subjektu. Právo na spravedlivý proces bylo podle názoru navrhovatelky porušeno Krajským soudem v Brně tím, že soud odmítl provedení důkazu navrhovaného navrhovatelkou, a to závaznou informací Generálního ředitelství cel č. 402/1993 na výrobky firmy H. R., a.s., s odkazem na ustanovení §249 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Navrhovatelka proto žádala, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal i vyjádření Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení. Ve vyjádření uvedl, že požadavek na konfrontaci označené závazné informace Generálního ředitelství cel nebyl vznesen v průběhu řádného správního řízení, tento požadavek formulovala navrhovatelka až při jednání u soudu. Podle ustanovení §250i odst. 1 os.ř. při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, dokazování se neprovádí. Soud navrhovaný důkaz tedy provést nemohl. Navíc navrhovatelka v průběhu správního řízení a do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby tuto námitku neuplatnila. K zásahu do práva na spravedlivý proces dojít nemohlo, neboť navrhovatelka v žalobě nenamítla, že přímým důsledkem rozhodnutí správce daně a Finančního ředitelství je nezohlednění závazné informace. Právo na spravedlivý proces je ústavně zaručeno, ovšem pouze v rámci zákonem stanoveného postupu. Je-li soud vázán žalobou, jejím rozsahem, důvody v ní uvedenými a lhůtou k jejich uplatnění (§249 odst. 2, §250b odst. 1 a §250h odst. 1 o.s.ř.), nelze mu vytýkat zásah do základního práva navrhovatelky, protože postupoval zákonem stanoveným způsobem. Krajský soud proto navrhl, aby podaná ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala právě ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Jak správně navrhovatelka uvádí, je pro zařazení výrobku do příslušné položky celního sazebníku a tím i sazby daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") příslušné Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel (§46 celního zákona) Tento orgán na písemnou žádost dovozce vydá závaznou informaci o sazebním zařazení zboží. O takovou závaznou informaci firma H. R., a.s. požádala a pod č. 402/1993 ji Generální ředitelství cel vydalo dne 9. 4. 1993 a zařadilo deklarované zboží do položky 3005/9010 celního sazebníku. Rovnost před zákonem je garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost vyžádat si od Generálního ředitelství cel závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Postup navrhovatelky, která si takovou závaznou informaci nevyžádala a odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu, by naopak porušoval rovnost stran ve prospěch navrhovatelky. Je tedy zřejmé, že pouhým tvrzením navrhovatelky o dovozu identických výrobků a tím jejich zařazením do položky se sníženou sazbou nelze přisvědčit. Správce daně si navíc v tomto směru vyžádal ve smyslu §34 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, stanovisko Generálního ředitelství cel o zatřídění tří vzorků navrhovatelkou prodávané vaty skládané. Z tohoto stanoviska vyplynulo, že pouze jedna z položek by mohla být zatříděna do celního sazebníku se sníženou sazbou DPH. Toto zařazení je obsaženo ve vyjádření Finančního ředitelství pro Krajský soud ze dne 15. 7. 1999 a je součástí spisu, sp. zn. 30 Ca 227/98, který byl navrhovatelce přístupný a dokazuje, že se nelze dovolávat porušení rovnosti stran, když o tvrzenou rovnost nejde a jít nemůže. Rovněž poukaz na to, že vyžádání závazné informace je spojeno s poplatkovou povinností a že tedy z hlediska ekonomické účelnosti využila navrhovatelka jí domněle známého rozhodnutí ve stejné věci, je nepatřičný. Poplatek za vydání závazné informace činí 350,- Kč a je tedy s přihlédnutím k objemu dovozu navrhovatelky a možným důsledkům při nesprávném zařazení zboží zanedbatelný.
Navrhovatelka konečně namítá, že postupem Krajského soudu v Brně bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, když soud při jednání odmítl provedení důkazu, a to předložením závazné informace Generálního ředitelství cel č. 402/1993 vydané firmě H. R., a.s., která je interní záležitostí této firmy. Porušení práva na spravedlivý proces nepřipuštěním návrhu navrhovatelky při ústním jednání je vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem irelevantní a není důvodu se jím zabývat. Soud tento návrh odmítl připustit s poukazem na ustanovení §249 odst. 2 a §250b odst. 1 o.s.ř., podle nichž žaloba proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat mimo jiné důvody, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu a jaký konečný návrh činí. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Žaloba byla podána dne 19. 11. 1998, k jejímu projednávání před soudem došlo dne 11. 10. 2000. Byla tedy podstatně překročena 60 denní lhůta, v níž měla navrhovatelka uplatnit všechny své námitky a uvést, jaký konečný návrh činí. Postupem soudu, který rozhodoval v souladu se zákonem, když odmítl provést navrhovatelkou navrhovaný důkaz, nedošlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Kromě toho provedení navrhovaného důkazu by pro rozhodování soudu bylo irelevantní. Závazná informace Generálního ředitelství cel je individuální akt aplikace práva svědčící pouze subjektu, který žádal o jeho vydání. O závaznou informaci navrhovatelka nepožádala, protože se domnívala, že jí dovážené zboží je shodné se zbožím dováženým firmou H. R., a.s. a není tedy nutné žádat o vydání samostatné závazné informace. S touto skutečností byla navrhovatelka při ústním jednání u správce daně dne 25. 11. 1997 seznámena a bylo jí dovoleno pořídit si výpis o těchto skutečnostech ze spisu. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl proti o Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo navrhovatelky na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu