ECLI:CZ:US:2001:3.US.765.2000
sp. zn. III. ÚS 765/2000
Usnesení
III. ÚS 765/2000
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L.&R., s. r. o., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2000, č. j. 30 Ca 235/98-34, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2000, č. j. 30 Ca 235/98-34. Ústavní stížnost odůvodňoval tím, že podle jeho přesvědčení ve věci, v níž tento soud jednal, došlo ke svévolnému porušení zákonných ustanovení i k zásahu do práv, která jsou zaručena čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že napadl žalobou rozhodnutí Finančního ředitelství Brně ze dne 24. září 1998, č. j. 2592c/98/FŘ/130, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce března 1993 částkou 22.501,- Kč. V žalobě poukázal na okolnosti, za nichž uskutečňoval dovoz zboží, na skutečnosti, na které nebyl vzat zřetel při vydání dodatečného platebního výměru a na ustanovení právních předpisů, dle nichž mělo být postupováno. Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl, své rozhodnutí dle stěžovatele odůvodnil nepřesvědčivě, se všemi námitkami obsaženými v žalobě se nevypořádal, a proto rozsudek považuje za nepřezkoumatelný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 235/98 a jeho rozsudku, vyhlášeného dne 11. října 2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s §244 odst. 1 a 250j odst. 1 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě a nebylo také shledáno pochybení při aplikaci ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, či zákona celního č. 13/1993 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2001