ECLI:CZ:US:2001:4.US.136.01
sp. zn. IV. ÚS 136/01
Usnesení
IV. ÚS 136/01
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. R.H., zastoupeného Mgr. J.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 1999, čj. 11 C 18/97-92, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, čj. 1 Co 34/2000-118, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2000, čj. 30 Cdo 2949/2000-141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z obsahu spisu 11 C 18/97 Krajského soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele pro jeho nepřípustnost podle ustanovení §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. O napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze stěží mít jakékoli pochybnosti, neboť v jeho odůvodnění Nejvyšší soud ČR zcela přesvědčivě konstatuje, z jakých důvodů dovolání v daném případě není přípustné nejen podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ani podle ustanovení §239, resp. §237 odst. 1 o. s. ř. Za tohoto stavu věci, kdy napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dnem 27. 9. 2000, ústavní stížnost byla však podána osobně teprve dne 5. 3. 2001, stalo se tak již po uplynutí zákonné lhůty 60 dnů uvedené v ustanovení §72 odst.2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. března 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu