ECLI:CZ:US:2001:4.US.158.01
sp. zn. IV. ÚS 158/01
Usnesení
IV. ÚS 158/01
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného K.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2000, č.j. 7 Co 1911/200041 a rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2000, č.j. 6 C 656/99, spojené s návrhem na zrušení ust. §23 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 3. 2001, se stěžovatel jako správce konkurzní podstaty úpadce, tj. Z., domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2000, č.j. 7 Co 1911/2000-41 a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2000, č.j. 6 C 656/99, kterými byla pravomocně zamítnuta žaloba Z., proti SMS, o určení splatnosti pohledávky ve výši 24.413.885,- Kč. Odvolací soud, na základě návrhu žalobce, k zásadní otázce sporu připustil dovolání.
Spolu s Ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení §23 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel uvedl, že původně byla žaloba podána Z. Následně pak došlo k prohlášení konkurzu, příslušné usnesení bylo předloženo při jednání, přesto však v rozsudku je jako žalobce uváděno pouze Z. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky byla žalobci a jemu odepřena náhrada ekonomické újmy, tedy náhrada, která jim dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod
"Listina" náleží, a tudíž byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v cit. čl. 11 Listiny, podle něhož může být vlastnické právo vyvlastněno nebo omezeno pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Ze stejných důvodů má zato, že v rozporu s Ústavou ČR je samotné ustanovení §23 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, o něž se rozsudky obecných soudů opírají, neboť odpírá náhradu, která vlastníkovi za omezení vlastnického práva podle cit. článku Listiny náleží. Tuto neústavnost Okresní soud v Prachaticích v napadeném rozsudku připouští a zmiňuje, nicméně z toho nevyvodil důsledky. Závěrem mj.
V Brně dne 21. 3. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
IV. ÚS 158/01
uvedl, že odvolací soud připustil možnost dovolání, nicméně jeho úspěšnost nelze zaručit, a proto podává ústavní stížnost.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona). Ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě účastníkem řízení, a tudíž i subjektem legitimovaným k podání ústavní stížnosti, bylo Z. Není úkolem Ústavního soudu posuzovat či zjišťovat, zda uplatňovaná pohledávka ze smlouvy Z., uzavřené dne 18. 9. 1991 se SMS, je či není součástí konkurzní podstaty, a tudíž zda obecné soudy měly postupovat podle §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, řízení přerušit a pokračovat v něm na návrh správce konkurzní podstaty s tím že správce by se ze zákona stal účastníkem řízení místo úpadce.
Ústavní soud považuje za potřebné dále uvést, že i kdyby stížnost byla podána osobou k tomu oprávněnou, mohla by být odmítnuta též z důvodu, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti i z napadeného rozsudku odvolacího soudu, Krajský soud v Českých Budějovicích návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání vyhověl a podle ust. §239 odst. 1 o.s.ř., ve znění před novelou účinnou od 1. 1. 2001, ve výroku napadeného rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Stěžovatel resp. úpadce tedy svým postupem vytvořil stav, kdy mohl využít dovolání. Z odůvodnění ústavní stížnosti plyne, že tak učinil, nicméně je evidentní, že teprve po rozhodnutí dovolacího soudu bude splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti stanovená v §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Z výše uvedeného dále vyplývá, že i návrh na zrušení ust. §23 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, je podán osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ust. §43 odst. 1 písm. c) cit. zákona.
S ohledem na výrok tohoto usnesení Ústavní soud nepožadoval odstranění vad návrhu (substituční doložka v plné moci).
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.