ECLI:CZ:US:2001:4.US.16.01
sp. zn. IV. ÚS 16/01
Usnesení
IV. ÚS 16/01
Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti obchodní společnosti L., zastoupené JUDr. M.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2000, čj. 30 Ca 305/98-28, rozhodnutí FŘ ze dne 30. 10. 1998, čj. 3587/98/FŘ/130, a rozhodnutí F.ú. ze dne 21. 4. 1998, čj. 10202/98/343970/3915, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označených rozhodnutí finančních orgánů a rozsudku Krajského soudu v Brně a tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces. Porušení principu rovnosti před zákonem stěžovatelka spatřuje v tom, že jí správce daně dodatečně doměřil daň z přidané hodnoty ve výši 22 %, přestože se na jí dovážené zboží (vatu) vztahovala daň 5 %. Své tvrzení opírá o skutečnost, že stejné zboží dovážela firma H., jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané GŘ zařazeny do položky se sazbou DPH 5 %. Přestože vydaná závazná informace je individuálním správním aktem, stěžovatelka ji znala a postupovala podle ní, protože podle jejího názoru by bylo nemožné, aby GŘ vydalo pro stejné zboží v jiném případě jinou závaznou informaci s vyšší sazbou DPH jen proto, že jde o jiného dovozce. Navíc s vyžádáním závazné informace je spojena poplatková povinnost, a tudíž i z hlediska ekonomické účelnosti je žádoucí a možné, aby jiné subjekty při svém jednání využívaly známých rozhodnutí ve stejných věcech, byť vydaných pro jiný subjekt.
K porušení práva na spravedlivý proces došlo podle stěžovatelky tím, že Krajský soud v Brně odmítl provést důkaz závaznou informací GŘ č. 402/1993 vydanou stran výrobků firmy H., s odkazem na ustanovení §249 o. s. ř., ačkoliv stěžovatelka provedení důkazu navrhla při prvním jednání ve věci. Stěžovatelka má za to, že navrhovat důkazy je možné i po uplynutí lhůty pro podání správní žaloby a že postup soudu byl nesprávný.
Ze spisového materiálu F.ú., vedeného k rozhodnutí ze dne 21. 4. 1998, čj. 10202/98/343970/3915, spisu FŘ, vedeného k rozhodnutí ze dne 30. 10. 1998, čj. 3587/98/FŘ/130, a ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 305/98, Ústavní soud zjistil, že na základě provedené kontroly správce daně doměřil dodatečným platebním výměrem č. 237/98 stěžovatelce daň z přidané hodnoty za období duben 1997 ve výši 49 976,-- Kč. Stěžovatelka v tomto období dovezla několik druhů vat, které při dovozu zatřídila do číselného kódu 3005 90 10 se sníženou 5 % daní z přidané hodnoty. Správce daně měl pochybnosti o správnosti zdanění zboží při jeho prodeji na území ČR, a protože stěžovatelka oprávněnost uplatnění snížené sazby daně neprokázala, správce daně požádal v souladu s ustanovením §34 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, o zatřídění tří druhů stěžovatelkou dovážených vat GŘ, které bylo podle §46 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, orgánem kompetentním rozhodnout o zařazení dováženého zboží formou závazné informace vydané na žádost osoby, která má na správném zařazení zboží zájem.. GŘ stanoviskem ze dne 22. 7. 1997 zařadilo vatu zn. G., a zn. I. do podpoložky celního sazebníku 5601 22 99, tj. se základní sazbou daně. Správce daně si na základě tohoto stanoviska utvořil úsudek o předběžné otázce a u tohoto zboží doměřil rozdíl ze zvýšení daně z přidané hodnoty z 5 % na 22 %.
Odvolání stěžovatelky FŘ zamítlo, když shledalo postup a rozhodnutí správce daně v souladu s příslušnými hmotněprávními a procesněprávními předpisy. Rozhodnutí odvolacího orgánu stěžovatelka napadla správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobní námitky nejsou důvodné a potvrdil, že stěžovatelka v daňovém řízení neunesla důkazní břemeno. Z odůvodnění dále vyplynulo, že stěžovatelka byla seznámena se stanoviskem GŘ dne 22. 7. 1997, že jej nezpochybnila, že závaznou informaci tohoto orgánu pro zboží jiného výrobce, vydanou na žádost jiného subjektu, nebyl důvod opatřovat a že jednotná celní deklarace, obsahující též podpoložku celního sazebníku a celní sazbu zboží, není věcně rozhodnutím o zařazením zboží do celního sazebníku, ale rozhodnutím o propuštění zboží do příslušného režimu, takže v rámci rozhodování o předběžné otázce správce daně neusuzoval o otázce již rozhodnuté. Krajský soud vyložil, že v daném případě byla jednotná celní deklarace pouze podkladem pro přiznání k dani z přidaného hodnoty za příslušné zdaňovací období.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 305/98, a jeho rozsudku ze dne 15. 11. 2000 Ústavní soud nezjistil tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces. Krajský soud v Brně postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s §244 odst. 1 a 250j odst. 1 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě a nepochybil ani při aplikaci příslušných ustanovení celního zákona či zákona o správě daní a poplatků. Jako zmatečná se jeví námitka stěžovatelky o tom, že správní soud odmítl provést důkaz závaznou informací GŘ z 9. 4. 1993, č. 402/1993, o sazebním zařazení zboží firmy H., s poukazem na ustanovení §249 o. s. ř., přestože stěžovatelka provedení tohoto důkazu navrhla nejpozději při prvním jednání ve věci. Ze spisu správního soudu je totiž zřejmé, že v dané věci bylo nařízeno jen jedno soudní jednání, dne 15. 11. 2000, kterého se stěžovatelka ani její právní zástupce nezúčastnili. Shora citovanou závaznou informaci správní soud obdržel společně se žalobou a správní soud se k její roli v daňovém řízení dostatečně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku.
K tvrzenému porušení principu rovnosti před zákonem Ústavní soud uvádí, že v projednávaném případě je rovnost subjektů garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost, vyžádat si od GŘ závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Stěžovatelka o takovou závaznou informaci nepožádala a v daňovém řízení odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu. Takový postup není realizací principu rovnosti stran, ale spíše nasvědčuje jeho porušení ve prospěch stěžovatelky. Poukaz na to, že vyžádání závazné informace je spojeno s poplatkovou povinností a že z hlediska ekonomické účelnosti lze využít známé rozhodnutí ve stejné věci, stejně jako se využívá v soudních případech známá soudní judikatura, je z hlediska ústavně právní argumentace principem rovnosti stran poukazem nepatřičným.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu