ECLI:CZ:US:2001:4.US.187.01
sp. zn. IV. ÚS 187/01
Usnesení
IV. ÚS 187/01
Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2001 ve věci ústavní stížnosti JUDr. I.K., zastoupeného JUDr. L.V., proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 9. 2000 (správně 31. 8. 2000), čj. D 1172/97-53 (nyní sp. zn. D 2658/99), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti proti shora uvedenému opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku stěžovatel dovozuje, že jím došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Vztah soudního komisaře - samosoudce je vymezen ustanoveními §175 zb a §175 zd odst. 1 věta druhá o. s. ř. (resp. od 1. 1. 2001 §175 zd odst. 1 věta druhá, věta třetí o. s. ř., když postup podle tohoto ustanovení zůstává nadále problematický i po novele). Samosoudce nemůže podle své libovůle udílet soudnímu komisaři příkazy, které spočívají v provádění nadbytečného dokazování a nebo na soudním komisaři vyžadovat, aby respektoval jeho právní názor s tím, že jím má být soudní komisař vázán a v uvedeném druhém případě tak nahrazovat nebo suplovat postup, který přísluší pouze odvolacímu soudu. Ustanovení §175 zb o. s. ř. nebylo zákonodárcem kodifikováno proto, aby vůči notáři - soudnímu komisaři mohla být prováděna šikana a svévole ze strany soudu, když tuto šikanu vůči soudním komisařům navíc provádějí u mnohých soudů vyšší soudní úředníci a samosoudci je pouze zaštiťují. Nezákonným odnětím věci v dědictví po F.G. došlo k porušení nejen §175 zb, ale i §175 za o. s. ř., §99 - §102 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, a dále vzhledem k účastníkům dědického řízení (dědicové) rovněž k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Nezákonné odnětí dědické věci po F.G. se tak jeví jako administrativně - správní pakt Okresního soudu ve Frýdku-Místku, a proto je nezákonné i vydané pověření jiného notáře jako soudního komisaře. Ze všech těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného opatření a současně brojí i proti všem přípisům vydaným na podkladě podané stížnosti předsedkyní Okresního soudu ve Frýdku-Místku, předsedkyní Krajského soudu v Ostravě a Ministerstvem spravedlnosti ČR.
Z obsahu spisu, nyní sp. zn. D 2658/99, Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že napadeným opatřením tohoto soudu byla věc řízení o dědictví po F.G., stěžovateli odňata s odůvodněním, že opakovaně odmítl ustanovit opatrovníka dědici neznámého pobytu, a to zůstavitelově synovi M.G. Prováděním úkonu v řízení o dědictví byl pověřen jiný notář, a to JUDr. J.M. Stěžovatel se poté obrátil se stížností proti tomuto, jak je sám nazývá, "faktickému" opatření na předsedkyni Okresního soudu ve Frýdku-Místku, předsedkyni Krajského soudu v Ostravě, jakož i Ministerstvo spravedlnosti ČR, jeho podání byla však všemi uvedenými orgány odložena, když ani Ministerstvo spravedlnosti ČR posléze stěžovatelovy výhrady neshledalo oprávněnými.
Podle ustanovení §175 zb odst. 1 o. s. ř. soud může odejmout věc pověřenému notáři, jestliže přes předchozí upozornění způsobí zbytečné průtahy v soudním řízení. Soud pak pověří úkony v řízení o dědictví jiného notáře podle rozvrhu práce. Podle odst. 2 odnětí věci podle odst. 1 není soudním rozhodnutím, přičemž podle odst. 3 odnětím věci zaniká právo notáře na odměnu za dosud jím provedené úkony. Podle Komentáře k občanskému soudnímu řádu, a to k jeho pátému vydání (str. 721), odnětí věci není soudním rozhodnutím, nemohou se proti němu účastníci řízení ani notář odvolat, přičemž odnětí věci lze provést i neformálním úkonem (dopisem, záznamem ve spise apod.). Ať již však zmíněné opatření má jakoukoli povahu, považoval Ústavní soud za zcela nadbytečné se jí zabývat, neboť napadené opatření bylo stěžovateli doručeno dne 11. 9. 2000, ústavní stížnost byla však podána na poštu teprve dne 26. 3. 2001, tedy již po uplynutí 60 denní zákonné lhůty uvedené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Další stěžovatelova podání nelze totiž považovat za prostředek k ochraně práva, jaký má na mysli §75 odst. 1 citovaného zákona, neboť šlo o podání a jejich vyřizování probíhající pouze na správní bázi nadřízených obecných soudů, resp. Ministerstva spravedlnosti ČR.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost pro její evidentní opožděnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
V Brně dne 17. dubna 2001
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj