ECLI:CZ:US:2001:4.US.190.01
sp. zn. IV. ÚS 190/01
Usnesení
IV ÚS 190/2001
Ústavní soud rozhodl dne 4. června 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupené JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 1999, čj. 44 Co 368/98-54, a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 1. 2001, čj. 29 Cdo 1710/99-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen " Listina") a v čl. 90 Ústavy ČR.
V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudy při svém rozhodování nesprávně aplikovaly ustanovení §765 obchodního zákoníku, když dovodily, že zápis do obchodního rejstříku je konstitutivní povahy, ačkoli tato úvaha nemá oporu v dikci obchodního zákoníku. Ustanovení §226 odst. 3 obchodního zákoníku za použití analogie upravuje charakter zápisu změn Stanov do obchodního rejstříku jako deklaratorní. Odvolací soud zcela pominul skutečnost, že přestože byly Stanovy schváleny s účinností od 29. 9. 1992, došlo pozdním podáním návrhu na zápis změn k tomuto zápisu až 10. 12. 1992. Soud měl dle názoru stěžovatelky na daný případ aplikovat ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, neboť její matka zemřela dne 12. 11. 1992, tj. v období od přijetí nových Stanov do 10. 12. 1992, kdy LBD podalo návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.
Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. 53 C 199/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala návrh na vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že na ni přešlo členství v LBD a nájem bytu v B., a to dnem 12.11.1992, kdy zemřela její matka, která byla členkou LBD a uživatelkou předmětného bytu. Stěžovatelka jako jediná dědička zemřelé opřela svůj návrh o čl. 18/1 Stanov, schválených shromážděním delegátů LBD dne 29. 9. 1992, kde je zakotveno, že v případě, zemře-li člen družstva, přechází dnem jeho smrti členství v družstvu na dědice, kterému připadl členský vklad. Přechodem členství přechází na dědice i nájem družstevního bytu. Dosavadní Stanovy ze dne 14.12.1988 obdobné ustanovení neobsahovaly. Shromáždění delegátů rovněž stanovilo účinnost přijatých Stanov na 29.9.1992. K zápisu změn došlo v obchodním rejstříku dne 10.12.1992. Shromáždění delegátů přijalo nové Stanovy s ohledem na ustanovení §765 obchodního zákoníku, kde je uvedeno, že družstva, která vznikla před účinností tohoto zákona, se přeměňují na společnosti nebo družstva podle tohoto zákona způsobem, který stanoví zvláštní zákon (§765 odst. 1). Družstva přeměněná podle odstavce 1 přizpůsobí své Stanovy tomuto zákonu ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem uvedeným v odstavci 1. Do té doby předloží své Stanovy přizpůsobené úpravě družstev podle tohoto zákona rejstříkovému soudu s žádostí o provedení potřebných změn v obchodním rejstříku. (765 ods. 2). Právní povaha družstev uvedených v odstavci 1 se řídí do zápisu změn v obchodním rejstříku podle odst. 2 dosavadními právními předpisy a Stanovami (§765 odst. 3).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 1998, čj. 53 C 199/97-40, návrhu stěžovatelky vyhověl, poněvadž dospěl k závěru, že zápis změn do obchodního rejstříku nemá v daném případě konstitutivní charakter. V době úmrtí matky stěžovatelky, s ohledem na přijaté usnesení shromáždění delegátů ze dne 29. 9. 1992, byly již platné Stanovy, přijaté na tomto shromáždění, bez ohledu na skutečnost, že k zápisu změn v obchodním rejstříku došlo až 10. 12. 1992.
Krajský soud v Brně pak změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že vycházel ze skutkových závěrů soudu prvého stupně, avšak neztotožnil se s právními závěry, neboť podle jeho názoru má zápis do obchodního rejstříku konstitutivní charakter, a účinky tak nastávají až provedením změn v obchodním rejstříku. Právní povaha družstev se do zápisu změn řídí dosavadními zákony a Stanovami. Na stěžovatelku členství v družstvu ani nájem nepřešly, poněvadž ke dni úmrtí její matky takový přechod nebyl stanoven ani ve Stanovách, ani zákonem. Byty v LBD nebyly považovány za byty družstevní, zejména s ohledem na způsob dispozice s nimi, který nenáležel LBD, ale orgánům uvedeným v dříve platném zákoně o hospodaření s byty.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud České republiky zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil s právními závěry Krajského soudu v Brně, když uvedl, že družstva vzniklá před účinností obchodního zákoníku se přeměňují na společnosti nebo družstva podle tohoto zákona způsobem a ve lhůtě, který stanoví v daném případě zákon č. 42/1994 Sb. Zapsáním změn se pokládala dosavadní družstva za družstva založená podle obchodního zákoníku. Právní povaha přeměněných družstev se do zápisu změn řídila dosavadními předpisy a Stanovami. Právní poměry LBD se tak do 10. 12. 1992, tj. do dne zápisu změn v obchodním rejstříku dle Stanov přijatých shromážděním delegátů dne 29.9.1992, řídily dosavadními předpisy a Stanovami ze dne 14. 12. 1988, bez ohledu na skutečnost, že v těchto nově přijatých Stanovách bylo v čl. 62 a 63 uvedeno, že Stanovy ze dne 14. 12. 1988 pozbývají účinnosti dnem 29. 9. 1992. Tyto články jsou v rozporu s ustanovením §765 odst. 3 obchodního zákoníku, a proto jsou neplatné, poněvadž podle tohoto ustanovení se právní postavení přeměňovaného družstva mohlo přizpůsobenými Stanovami dle §765 odst. 2 obchodního zákoníku řídit až ode dne zápisu změn v obchodním rejstříku a z ustanovení §765 odst. 2 obchodního zákoníku nevyplývá možnost odchylné úpravy.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výsledkem občanskoprávního sporu a s právními závěry obecných soudů, přičemž stěžovatelka svoji argumentaci směřuje k výkladu ustanovení §765 obchodního zákoníku a dovozuje, že postupem soudu došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv. K tomu Ústavní soud podotýká, že mu nepřísluší přehodnocovat právní závěry obecných soudů vyslovené na základě jimi provedených a hodnocených důkazů, s výjimkou případů zjevně extrémních. Stěžovatelka v podstatě opakuje argumenty, které již uvedla v řízení před obecnými soudy, s nimiž se však soudy vyrovnaly, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu ČR. V daném případě neshledal Ústavní soud nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 4. června 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu