ECLI:CZ:US:2001:4.US.286.01
sp. zn. IV. ÚS 286/01
Usnesení
IV. ÚS 286/01
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.A., zastoupeného JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2001, čj. 16 Ca 465/2000-18, a rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 16. 8. 2000, čj. 72/1226/00-9022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, nedošlo-li k uspokojení jeho restitučního nároku opírajícího se o zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. B.S. se totiž vzdala přídělu předmětných nemovitostí teprve po přijetí usnesení bývalého MNV ze dne 4. 2. 1957, jehož obsahem byla výměna přiděleného hostince č. p. 40 za dům č. p. 4. I když prohlášení o vzdání se přídělu je jednostranným právním úkonem, lze tento úkon zařadit pod ustanovení §6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb., neboť vzdání se přídělu je obdobou darování. Podmínka tísně je naplněna již samotným faktem, že tehdejší politické poměry neumožňovaly svobodně podnikat a využívat přidělený majetek pro provozování pohostinství přinášející zdroj obživy. Ve své dispozici s předmětem vlastnictví byl tehdy vlastník omezován represivní politikou, umožňovanou nedostatkem existence právního demokratického státu. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu O.Ú., okresního pozemkového úřadu, vztahujícího se k napadenému rozhodnutí tohoto orgánu, Ústavní soud zjistil, že M.L., B.P., V.A., I.A. a A.A. uplatnili podáním, došlým tomuto úřadu dne 19. 3. 1992, nárok podle ustanovení §9 zákona č. 229/1991 Sb., týkající se předmětných nemovitostí, tedy domu č. p. 40 s pozemky k. ú. C. Ve věci bylo pozemkovým úřadem i Krajským soudem v Ústí nad Labem několikráte rozhodováno. Posléze pak O.Ú., okresní pozemkový úřad, rozhodl již citovaným rozhodnutím tak, že žadatelé nejsou vlastníky nemovitostí, ve výroku rozhodnutí tohoto úřadu blíže označených. Správní orgán dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že vzhledem k prohlášení B.S. ze dne 6. 2. 1957 o vzdání se přídělu nejde o dvoustranný právní akt, a proto na daný případ nelze aplikovat ani ustanovení §6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb. V projednávané věci není však dán ani restituční důvod podle ustanovení §6 odst. 1 písm. n), jakož i písm. r), citovaného zákona, neboť zemřelý V.S. byl členem přípravného výboru JZD, nebyl nijak politicky pronásledován a k přestěhování manželů S. do domu č. p. 4 došlo z důvodu nemoci V.S., jakož i nevyhovujících životních podmínek v č. p. 40. Správní orgán tedy neshledal za možné aplikovat žádný z restitučních důvodů uvedených v ustanovení §6 zákona č. 229/1991 Sb. Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o opravném prostředku navrhovatelů proti již konstatovanému rozhodnutí O.Ú. rozhodl tak, že toto rozhodnutí potvrdil. Jak v důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, přiznat vlastnictví k nemovitostem podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., lze pouze osobám oprávněným, splňujícím podmínky dané ustanovením §4 odst. 1 zákona o půdě. Mezi tyto podmínky náleží, že nárokované nemovitosti přešly na stát některým ze způsobů uvedených v §6 odst. 1 zákona o půdě, tato podmínka však ani podle názoru krajského soudu není splněna. Vzdání se přídělu - jako způsob pozbytí vlastnictví (§132 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1950) - je jednostranným právním úkonem, odlišným od darovací smlouvy podle §383 a násl. tohoto zákoníku. Protože tedy nepřichází v úvahu restituční titul podle §6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě, nemohl pozemkový úřad zkoumat ani podmínky tísně, které jsou pro jeho aplikaci určující. Pozemkový úřad, jak dále konstatuje krajský soud, provedl i obsáhlé dokazování stran skutkové podstaty uvedené v ustanovení §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, tj. zabýval se otázkou, zda k přechodu předmětných nemovitostí na stát došlo či nedošlo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Hodnocení důkazů je právem správního orgánu a ani krajský soud v tomto směru žádné pochybení zde neshledal. Politické postavení V.S., jako jednoho ze zakládajících členů JZD, se nepochybně odráželo v postavení jeho rodiny a nebylo uvedeno a prokázáno nic, z čeho by vyplývalo, že rodina byla po jeho smrti pronásledována.
K uvedeném Ústavní soud dodává, že prohlášení B.S. o vzdání se přídělu není samo o sobě vázáno na žádné podmínky a také Ústavnímu soudu se jeví spíše jako reakce na existující rodinné poměry vyznačující se tím, že V.S. onemocněl a dne 4. 10. 1956 také zemřel. Výčet důvodů umožňujících vydání nemovitostí ve smyslu §6 odst. 1 zákona o půdě má taxativní povahu, a proto i Ústavní soud sdílí jako zcela logický závěr, že smlouvu o darování nemovitostí uzavřené dárcem v tísni (§6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě) nelze směšovat se vzdáním se přídělu jako jednostranným právním úkonem, stejně jako na druhé straně lze stěží spatřovat restituční důvod podle §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě v rodinných poměrech původních vlastníků, postrádajících jakoukoli souvislost s politickou perzekucí podle §2 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. června 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu