ECLI:CZ:US:2001:4.US.313.01
sp. zn. IV. ÚS 313/01
Usnesení
IV. ÚS 313/01
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti PhDr. M.S., zastoupeného JUDr. G.P., proti rozhodnutí Ú., ze dne 12. 7. 2000, čj. 3787/2000/1, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení §28 odst. 1 písm. e) [ dříve §28 odst. 3 písm. c)], ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e, §28f zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, podanou dne 24. 5. 2000, domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž Ú., opakovaně uvalil nucenou správu na P., neboť tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv zakotvených v čl. 10 Ústavy ČR, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 4, čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen " Listina"). Stěžovatel s odvoláním na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., žádá o věcné projednání svého návrhu, neboť má za to, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Stěžovatel spojil s ústavní stížností i návrh na zrušení ustanovení §28 odst. 1 písm. e) [před novelou §28 odst. 3 písm. c)] , §28b, §28c, 28d, §28e, §28f zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebních a úvěrních družstvech"), ve znění zákona č. 100/2000 Sb.
Z připojeného spisového materiálu zaslaného Ú., (dále jen "Úřad") Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000, čj. 3787/2000/1, Úřad rozhodl podle ustanovení §28 odst. 1 písm. e) a §28 odst. 12 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech o opakovaném zavedení nucené správy v P.
Ústavní soud se zabýval otázkou, zda je stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti. Z ustanovení §28 odst. 4 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech vyplývá, že na řízení o zavedení i skončení nucené správy i jiná rozhodnutí úřadu se vztahují předpisy o správním řízení ("Správní řád"). Účastníkem řízení je pouze dotčená družstevní záložna (§28 odst. 5 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech). Ta má i právo odvolání proti rozhodnutí o uvalení nucené správy, které se podává k Ministerstvu financí. Jednou ze základních podmínek pro podání ústavní stížnosti je tvrzení, že napadeným zásahem orgánů veřejné moci byla bezprostředně porušena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Není tedy možné podat ústavní stížnost jménem jiné osoby, nebo podat stížnost za situace, kdy se stěžovatele napadený zásah dotýká pouze zprostředkovaně, což je situace, ve které se stěžovatel nachází, neboť jedním z důsledků uvalení nucené správy je i nemožnost člena volně nakládat s vloženými prostředky. Z uvedeného vyplývá, že osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti je pouze P., která je účastníkem správního řízení a do jejíchž právních poměrů bylo rozhodnutím úřadu přímo zasaženo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí Ú., v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti odvolává na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Poněvadž ústavní stížnost byla odmítnuta z důvodu, že nebyla podána osobou oprávněnou, nelze výše citované ustanovení v daném případě aplikovat.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost byla odmítnuta, není možné se zabývat meritorním projednáním návrhu na zrušení části ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Jestliže Ústavní soud odmítne stížnost z procesních důvodů (§43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.), je současně s ústavní stížností odmítnut také připojený návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákonu [§43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona].
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. září 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu