ECLI:CZ:US:2001:4.US.395.01
sp. zn. IV. ÚS 395/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Z.P., zastoupeného JUDr. M.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. 12 Cmo 427/2001-48 a rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. 13 Cm 413/94, spojené s návrhem na zrušení ust. §46 odst. 4, §47 odst. 2, §48b odst. 3 a §48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. §47 odst. 2 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. 12 Cmo 427/2001-48, kterým bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. 13 Cm 413/94. Současně navrhl zrušení i posledně uvedeného rozsudku. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. §46 odst. 4, §47 odst. 2, §48b odst. 3 a §48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. §47 odst. 2 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000.
V odůvodnění stěžovatel mimo jiné uvedl, že ústavní stížnost podává za situace, kdy proti napadenému usnesení podal dovolání, a to s ohledem na jím tvrzené nejasnosti při výkladu zejména přechodných ustanovení k novele o.s.ř. platné od 1. 1. 2001.
Ústavní soud konstatuje, že v daném případě, jak to ostatně vyplývá i z poučení v závěru napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, je zcela evidentně dovolání přípustné, a to podle ust. §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2001, v návaznosti na přechodná ustanovení obsažená v části dvanácté, hlavě první, bodě 17 zák.č. 30/2000 Sb. Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2001 pak vyplývá, že dovolání stěžovatele proti cit. usnesení Vrchního soudu v Praze obdržel dne 26. 6. 2001.V takovém případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon")). Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou (§43 odst. 1 písm. e) zákona). Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedeného dále vyplývá, že i návrh na zrušení ust. §46 odst. 4, §47 odst. 2, §48b odst. 3 a §48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, je návrhem nepřípustným ve smyslu §43 odst. 2 písm. b) zákona, s přihlédnutím k ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona. Návrh na zrušení ust. §47 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, je pak návrhem nepřípustným ve smyslu §66 odst. 1 zákona. Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost by bylo možno odmítnout též z důvodu neodstranění vad plné moci ve stanovené lhůtě.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu