ECLI:CZ:US:2001:4.US.479.2000
sp. zn. IV. ÚS 479/2000
Usnesení
IV. ÚS 479/2000
Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti obchodní společnosti O. B. H., a. s., zastoupené JUDr. B. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2000, čj. 10 Ca 30/2000-42, rozhodnutí Celního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1999, čj. 6023/2523-01/99-4, čj. 6023/2523/01/99-5, a rozhodnutí Celního úřadu v Písku ze dne 6. 10. 1999, čj. 2311/99 a čj. 2312/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným rozhodnutím správních orgánů, kterými byla stěžovatelka vyzvána k úhradě celních dluhů z titulu převzatého ručení v systému globální záruky za celní dluh celního dlužníka, společnosti C. G., s. r. o., a rozsudku správního soudu zamítajícího její žalobu, stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její práva, ústavně zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné podrobně rozebírá interpretaci globální celní záruky celními orgány, které chápou "globální zajištění celního dluhu" tak, že tato záruka zajišťuje každý celní dluh, který vzniká nebo by mohl vzniknout z jedné či několika operací celního dlužníka v průběhu trvání celní záruky. Správní soud tento výklad potvrdil, přestože stěžovatelce jsou známy případy, kdy jiné správní soudy rozhodly zcela odlišným způsobem. Stěžovatelka rozhodnutí orgánů veřejné moci vycházející ze shora popsaného výkladu zpochybňuje, tvrdí, že z celního zákona vyplývá závazek ručitele ručit do celkové uvedené částky souhrnně, a nikoliv za jednotlivé celní dluhy samostatně, argumentuje svým vlastním výkladem ustanovení §256 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a přílohy č. 25 k vyhlášce č. 92/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a s odvoláním na konkrétní judikáty Ústavního soudu žádá, aby ústavní stížností napadená rozhodnutí byla zrušena.
Ze spisů Celního úřadu v Písku a spisů Celního ředitelství, vedených k jejich shora označeným rozhodnutím, jakož i ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 30/2000, Ústavní soud ověřil tvrzení uváděná stěžovatelkou a po přezkoumání napadených rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka již dříve podala k Ústavnímu soudu věcně identické případy, o nichž již částečně bylo rozhodnuto tak, že byly odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Řízení ve věci vedené pod sp. zn. I.ÚS 231/99 bylo usnesením ze dne 7. 11. 2000 podle ustanovení §11 odst. 2 písm. h) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v zájmu zachování jednotnosti judikatury Ústavního soudu postoupeno plénu, které po projednání stěžovatelčiných námitek dospělo k závěru, že ústavní stížnost není důvodná a usnesením ze dne 23. 1. 2001, čj. Pl.ÚS 54/2000-35, ji pro neopodstatněnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítlo.
Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost se týká stejné právní problematiky a téže stěžovatelky jako ve výše uvedené věci projednané plénem Ústavního soudu, čtvrtý senát Ústavního soudu odkazuje v projednávané věci zcela na závěry uvedené ve shora citovaném usnesení pléna Ústavního soudu, z nichž i pro nyní posuzovanou věc plyne, že postupem celních orgánů ani správního soudu při výkladu pojmu globální záruky nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručených práv.
Vzhledem k výše uvedenému ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu