ECLI:CZ:US:2001:4.US.542.99
sp. zn. IV. ÚS 542/99
Usnesení
IV. ÚS 542/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 1999, čj. 9 Co 207/98, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou účastní stížností domáhá z důvodů podrobně rozvedených zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Uvedeným rozsudkem, jak je patrno z jeho obsahu, rozhodoval krajský soud o odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně - Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 1998, čj. 8 C 270/94-151, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že smlouva, uzavřená mezi účastníky dne 29. 11. 1990 ohledně zhotovení kožešinové vložky z donesených kožešin do látkového pláště je neplatná, a na uložení povinnosti žalované vrátit žalobci jeden plášť látkový tmavošedý, zakoupený dne 6. 12. 1990, jeden dámský plást' velurový, uvedený sešitím do původního stavu, jednu vložku beran, uvedenou sešitím do původního stavu a kousky kožešin, dodané na rozšíření. Krajský soud poté, co připustil částečnou změnu návrhu, aby žalovaná místo vydání tmavošedého látkového pláště, dámského velurového kožichu uvedeného do původního stavu, vložky z kožešiny beran uvedené do původního stavu a kousků kožešin dodaných na rozšíření vložky pláště, bezplatně odstranila vadu poskytnuté služby všitím nové vložky z veluru do tmavošedého pláště /výrok I./, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na určení, že smlouva o zhotovení kožešinové vložky do látkového pláště žalobce, uzavřená mezi účastníky dne 29. 11. 1990, je neplatná /výrok IIa./ a ve zbývající části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh, aby žalobkyni bylo uloženo bezplatně odstranit vadu poskytnuté služby všitím nové vložky z veluru do tamovošedého látkového pláště žalobce /výrok II. b)/.
Současně s ústavní stížností podal stěžovatel proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, o němž, jak Ústavní soud zjistil z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2977/2000, ze dne 31. 1. 2001, Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v ústí nad Labem ze dne 25. května 1999, čj. 9 Co 207/98-191, jímž byla připuštěna změna žaloby, a výroku IIa, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti smlouvy, se odmítá, a ve zbytku rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 1999, čj. 9 Co 207/98-191 (tj. vyjma výroku I. a IIa) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
S ohledem na to, že jak patrno z důvodů uvedených v ústavní stížnosti, výhrady stěžovatele nesměřují proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 29. 11. 1990, když argumenty stěžovatelem ve stížnosti uváděné se v podstatě vesměs týkají uplatňování práva z odpovědnosti za vady a vztahují se tedy k výroku uvedeném v bodu II písm. b) rozsudku odvolacího soudu, pak za stavu, kdy tento výrok byl dovolacím soudem zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu odvolacímu, ztratila již ústavní stížnost, směřující proti uvedenému - v mezidobí již zrušenému - rozhodnutí odvolacího soudu opodstatněnost, a je třeba ji považovat za nepřípustnou, nebot' zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatele připouští. Z uvedeného důvodu byla proto podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2001
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj