ECLI:CZ:US:2001:4.US.564.01
sp. zn. IV. ÚS 564/01
Usnesení
IV. ÚS 564/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.R., zastoupeného JUDr. M.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 Co 44/2001, a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 2C 810/92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 20. 9. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 Co 44/2001, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 2C 810/92.
S odkazem na to, že z opatrnosti podal proti označenému rozsudku krajského soudu dovolání a mimo vlastní věcné odůvodnění ústavní stížnosti poukázal také na skutečnost, kdy ústavní stížnost lze podat (dle jeho mínění) pouze proti pravomocnému rozhodnutí, přičemž v jeho restituční věci byl napadený rozsudek soudu II. stupně doručen právnímu zástupci dne 26. 4. 2001 a právní moci nabyl až dne 30. 8. 2001, s ohledem na což se domnívá, že ústavní stížnost je podána ve lhůtě stanovené zákonem.
Z přípisu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 10. 2001 Ústavní soud zjistil, že shora uvedený rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli k rukám jeho právního zástupce doručen skutečně dne 26. 4. 2001, z čehož dovodil, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona). V souzené věci byl napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 Co 44/2001, stěžovateli doručen dne 26. 4. 2001. Uvedeným dnem začala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula 24. 6. 2001 (neděle), resp. 25. 6. 2001. Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě 20. 9. 2001, nezbývá než konstatovat, že byla podána evidentně po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání. Tato lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je pochopitelně Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1, odst. 2 Ústavy ČR). V této souvislosti (s ohledem na uvedené) nutno konstatovat, že z hlediska počátku běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti bylo nabytí právní moci napadeného rozhodnutí právně relevantní pouze do 10. 5. 1998, kdy nabyla účinnosti novela zákona, tj. zákon č. 77/1998 Sb.
Na tento závěr nemůže mít vliv ani ta skutečnost, kdy do napadeného rozhodnutí podal stěžovatel současně dovolání, jakož ani to, že Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], neboť toto normativní ustanovení směřuje vůči Ústavnímu soudu, nikoliv stěžovateli, jehož procesní práva a povinnosti v řízení o ústavní stížnosti upravuje zákon.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona, jako návrh podaný opožděně, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2001
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj