ECLI:CZ:US:2001:4.US.589.01
sp. zn. IV. ÚS 589/01
Usnesení
IV. ÚS 589/01
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R., zastoupené JUDr. T.C., proti postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 31 Cm 657/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci shora uvedené spisové značky stěžovatelka uvádí, že vzhledem k nečinnosti a průtahům v této věci dochází k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Krajský soud v Ostravě svým postupem znemožňuje stěžovatelce dosáhnout soudního projednání její žaloby, čímž dochází k porušení práva na soudní ochranu. Z těchto důvodů domáhá se proto vydání nálezu, jímž Krajskému soudu v Ostravě bude uloženo nepokračovat v průtazích ve věci shora uvedené spisové značky a neprodleně v této věci jednat.
Z obsahu spisu 31 Cm 657/98 Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že podáním došlým bývalému Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě dne 10. 8. 1998 se stěžovatelka domáhala vydání platebního rozkazu, jímž odpůrkyni by bylo uloženo zaplatit jí částku 225 000,-- Kč s přísl. Bývalý Krajský obchodní soud v Ostravě přípisem ze dne 13. 8. 1998 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, jakož i k předložení plné moci právního zástupce a následně dne 23. 10. 1998 pod čj. 5 Ro 1181/98-12 vydal platební rozkaz. Odpůrkyně podáním ze dne 12. 11. 1998 proti uvedenému platebnímu rozkazu podala odpor, který byl přípisem z 23. 11. 1998 zaslán stěžovatelce k vyjádření. Toto vyjádření stěžovatelka podala dopisem z 12. 1. 1999 došlým soudu dne 25. 1. 1999. Vzhledem k další nečinnosti soudu obrátila se stěžovatelka dopisem z 30. 5. 2001 na soud se žádostí o sdělení stavu a dalšího postupu v předmětné věci. Krajský soud v Ostravě na toto podání reagoval přípisem z 13. 8. 2001, v němž vyjádřil svou pochybnost o své věcné příslušnosti s tím, že z tohoto důvodu předloží věc Vrchnímu soudu v Olomouci. Účastníkům současně sdělil, že k tomuto záměru mají možnost se vyjádřit. Zatímco odpůrkyně tak učinila dopisem z 23. 9. 2001, stěžovatelka sama se nevyjádřila.
O tom, že v projednávané věci dochází ze strany soudu k průtahům, není pochyb, základní otázkou však je, zda tyto průtahy, jakož i další okolnosti, již posunují případ do ústavně právní roviny. Podle názoru Ústavního soudu tomu tak není, neboť ani stěžovatelka v tomto řízení nevyvíjela aktivitu nezbytnou k závěru o naplnění ústavního rozměru soudních průtahů. Nejde pouze o to, že se kupř. k odporu odpůrkyně vyjádřila teprve za dva měsíce, ale že se neobrátila na příslušný orgán soudu podle zákona ČNR č. 436/1991 Sb., se stížností na průtahy, jakož i konečně že na místo, aby se vyjádřila k žádosti soudu ze dne 13. 8. 2001, obrátila se s ústavní stížností přímo na Ústavní soud.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu