ECLI:CZ:US:2001:4.US.598.01
sp. zn. IV. ÚS 598/01
Usnesení
IV. ÚS 598/01
Ústavní soud rozhodl dne 5. listopadu 2001 ve věci ústavní stížnosti ing. P.C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001, sp. zn. 14 Nc 768/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 5. 10. 2001 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem 1) vyslovil, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 7/2000 byla poškozena a upřena mu jeho základní práva, 2) zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001, čj. 14 Nc 768/2000-56, 3) určil, že námitka podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 JUDr. H., ze dne 7. 11. 2000 je opodstatněná, 4) určil, že jsou opodstatněné důvody nebezpečí ohrožení nestranného soudního řízení, rovného postavení a poškození práv odpůrců a 5) určil, že k zachování práv a zákonnosti se řízení sp. zn. 9 C 7/2000 přeruší na dobu 12 měsíců z důvodu prošetření trestních oznámení odpůrce.
Dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 7/2000 byl dne 12. 10. 2001 vydán rozsudek, proti kterému je možno podat odvolání k Městskému soudu v Praze.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Namítá-li stěžovatel porušení svých základních práv v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 7/2000 (bod 1. a 4. petitu ústavní stížnosti), je jeho ústavní stížnost nepřípustná, neboť dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, když proti rozsudku soudu prvého stupně může podat odvolání a svoje námitky může uplatnit v řízení před odvolacím soudem.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil ze svého spisu, sp. zn. II.ÚS 234/01, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001 již ústavní stížností ze dne 8. 4. 2001, ke které napadené usnesení připojil. Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl z důvodu neodstranění vad návrhu. V projednávané věci Ústavní soud nepovažoval za potřebné ověřovat přesný den doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovateli ke zjištění 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť, i kdyby to měl být nejpozději 8. duben 2001, je evidentní, že lhůta k podání ústavní stížnosti, evidované pod sp. zn. IV.ÚS 598/01 a podané k poštovní přepravě dne 13. 10. 2001, již uplynula.
Neodmítne-li Ústavní soud ústavní stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zamítne, anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne (§82 zákona o Ústavním soudu). Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, buďto napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zruší nebo zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Z uvedeného je zřejmé, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat opodstatněnost námitky podjatosti soudce obecného soudu, či určovat, že řízení před obecným soudem má být přerušeno (bod 3 a 5 petitu ústavní stížnosti).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl jednak z důvodu, že návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem, jednak z důvodu, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a konečně z důvodu, že podaný návrh je nepřípustný. Stěžovatel nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, avšak vzhledem ke shora uvedenému se Ústavnímu soudu nejevilo účelným vyzývati stěžovatele k odstranění vad návrhu.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2001
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj