ECLI:CZ:US:2001:4.US.649.01
sp. zn. IV. ÚS 649/01
Usnesení
IV. ÚS 649/01
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2001 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M.J., zastoupeného Mgr. V.E., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2001, čj. 7 T 153/2000-271, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2001, čj. 3 To 479/2001-315, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Skutkově je sama obžaloba vymezena tak, že to byl zemřelý M.T., který se dopustil podvodného jednání, přičemž ze skutkových tvrzení vůbec nevyplývá, že by se stěžovatel jakýmkoli způsobem podílel na vylákání předmětného vozidla od jeho prodejce cestou jeho nájmu. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 7 T 153/2000 Okresního soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době na blíže neurčeném místě předal již zemřelému M.T., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno, finanční prostředky nejméně ve výši 43 918,20 Kč na zaplacení akontace a první splátky s tím, že zemřelý M.T. na základě nepravdivého potvrzení zaměstnavatele pronajme osobní motorové vozidlo zn. ŠF, které mu následně předá, přičemž dne 13. 10. 1999 prostřednictvím společnosti A., uzavřel M.T. po zaplacení vstupní akontace a první splátky finanční hotovost ve výši 5 000,-- Kč jako zálohu za předání velkého technického průkazu a po předložení nepravdivého potvrzení zaměstnavatele ze společnosti Š., smlouvu o finančním leasingu, na podkladě které ještě téhož dne převzal předmětné vozidlo a aniž by uhradil další splátky, předal je stěžovateli a společně s ním je prodal J.K., čímž způsobil společnosti A., škodu ve výši 200 063,70 Kč. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený J.K. odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že zrušil pouze výrok o náhradě škody, zatímco napadený rozsudek ponechal nezměněn. Obecné soudy ve svých zjištěních a závěrech v podstatě vycházely z výpovědi svědka J.K., jakož i prohlášení zemřelého M.T. ze dne 28. 11. 1999.
Důkazní řízení před obecnými soudy bylo zatíženo faktem, že další spoluobžalovaný M.T. zemřel, takže trestní stíhání proti němu bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2000 zastaveno. Ani tato skutečnost nemůže však vyvolat důvodné pochybnosti o vině stěžovatele, a to nejen vzhledem k výpovědi svědka J.K., který posléze při hlavním líčení dne 26. 9. 2000 nejen identifikoval, ale současně vyzdvihl - ve srovnání s rolí zemřelého M.T. - převládající aktivní úlohu stěžovatele při jednání ve spořitelně a také "vůbec", ale rovněž vzhledem k obsahu písemného prohlášení M.T. z 28. 11. 1999, v němž jmenovaný uvádí: "Prohlašuji, že koncem října 1999 jsem předal panu J., vozidlo a po přihlášení (15. 11. 1999) i velký technický průkaz. Rovněž prohlašuji, že mi výše jmenovaný poskytl finanční hotovost na úhradu akontace zmiňovaného vozidla." Pravost tohoto prohlášení sepsaného M.T. potvrzují i osoby přítomné při jeho sepisování, totiž svědkové M.G. a M.F. Právě skutečnost, že finančními prostředky na úhradu akontace disponoval stěžovatel, činí zjevně neopodstatněnou jeho obranu v ústavní stížnosti, a naopak jednoznačně nasvědčuje závěru, že stěžovatel stál nejen a samém počátku podvodného jednání a podílel se na všech jeho fázích, ale že z již uvedených důvodů v něm měl vůdčí roli. Právem byla proto podána obžaloba pro trestný čin podvodu i proti stěžovateli s důvody blíže uvedeným v této obžalobě, které nikterak nenasvědčují stěžovatelově tvrzení o nedostatku skutkových tvrzení obžaloby.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2001
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu