ECLI:CZ:US:2001:4.US.68.01
sp. zn. IV. ÚS 68/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti L., zastoupené Mgr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. 30 Ca 276/98-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. 30 Ca 276/98-24, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí FŘ ze dne 30. 10. 1998, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí F.ú., dodatečnému platebnímu výměru č. 212/98 ze dne 21. 4. 1998, č.j. 9762/98/343970/3915. Posledně uvedeným rozhodnutím byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 72.885,- Kč, za zdaňovací období listopad 1994, s odůvodněním, že neprokázala oprávněnost uplatněné snížené sazby daně předložením Závazné informace GŘ.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), a také čl. 11 Listiny. V podstatě obdobně jako v řízení před správním soudem uvedla, že v její věci došlo k propuštění dovezeného zboží do příslušného režimu na základě samostatného správního rozhodnutí, tj. jednotné celní deklarace ("JCD"). Podstatnou náležitostí tohoto rozhodnutí, vydaného podle §104 odst. 1 zák.č. 13/1993 Sb., ve znění platném v době dovozů zboží, byla i podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží. Dle názoru stěžovatelky takové zařazení zboží do podpoložky celního sazebníku, obsažené v JCD, mělo být respektováno i v daňovém řízení a správce daní jím byl vázán, neboť se jednalo o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné. Nesouhlasí s právním názorem Krajského soudu v Brně obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku, že jednotnou celní deklarací, kterou dochází k propuštění zboží do příslušného celního režimu, se neřeší otázka zařazení zboží do celního sazebníku, když výrok rozhodnutí je dán pouze předmětem řízení, v daném případě návrhem na propuštění zboží do příslušného režimu. Stěžovatelka je toho názoru, že z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné, a právními závěry soudu na straně druhé. Nesouhlasí ani s právními názory územních finančních orgánů, poukázala na nezbytnost aplikovat právní předpisy ústavně konformním způsobem a na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98.
Ústavní soud připojil vlastní spis IV. ÚS 70/01, týkající se stejných účastníků řízení a svojí podstatou totožné věci, byť jiného rozsudku, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl ke shodnému závěru, jako ve věci IV. ÚS 70/01, tj. závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z (obdobných) následujících důvodů. Pokud jde o namítaný zásah do ústavních práv stěžovatelky zakotvených v čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Brně neshledal nic, co by takovému zásahu nasvědčovalo. Ostatně jak vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatelka fakticky nesouhlasí pouze s právním posouzením věci územními finančními orgány a následně s právním názorem krajského soudu. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před tímto soudem a v daňovém řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně a zřetelně najevo, že interpretace předpisů obyčejného práva může mít za následek porušení základních práv a svobod toliko tehdy, pokud by tato interpretace byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). V dané věci takovouto interpretaci soudu vytknout nelze. Stěžovatelce nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, byť napadený rozsudek při ni nevyzněl příznivě. Tvrzení o zásahu do práva zakotveného v čl. 11 Listiny stěžovatelka blíže nerozvádí a Ústavní soud je považuje za rovněž neopodstatněné.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu