ECLI:CZ:US:2001:4.US.703.2000
sp. zn. IV. ÚS 703/2000
Usnesení
IV. ÚS 703/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti JUDr. J.K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2000, čj. 10 Ca 211/2000-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České advokátní komory (dále jen "ČAK") v Praze ze dne 30. 5. 2000, čj. 04-2244/2000, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel se pro nesplnění podmínky stanovené v §5 odst.1 písm. f) zák. č. 85/1996 Sb. nezapisuje do seznamu advokátů vedeného ČAK v Praze. Dle názoru stěžovatele ČAK i krajský soud ve svých rozhodnutích porušily jeho právo zakotvené v čl. 1, čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, a to tím, že se při svém rozhodování neřídily platnými ustanoveními zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii ( dále "zákon o advokacii").
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vyškrtnut se seznamu advokátů podle §8 odst. 1 písm. g) za doby účinnosti zákona o advokacii před jeho novelizací, uskutečněnou zákonem č. 210/1999 Sb., a to z důvodů, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Proti výše uvedenému zamítavému rozhodnutí ČAK stěžovatel uplatnil žalobu, ve které namítal, že v novelizovaném znění zákona o advokacii je nyní vyškrtnutí se seznamu advokátů obsaženo v ustanovení §7b odst. 1 písm. e) zákona o advokacii. Stěžovatel z toho dovozoval, že splňuje podmínky pro zápis do seznamu advokátů, neboť podmínku uplynutí doby 5 let od vyškrtnutí je nutno vztahovat pouze k účinnosti zákona č. 85/1996 Sb. před novelizací.
Krajský soud jeho návrhu nevyhověl s tím, že obě právní normy zákona o advokacii v části, týkající se vyškrtnutí advokáta, vůči kterému byl prohlášen konkurz, ze seznamu advokátů, ve znění před novelizací i po novelizaci, jsou svým obsahem shodné, jediný rozdíl spočívá v tom, že důvod pro vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodů konkurzu je podřazen jinak číselně označené právní normě. Z uvedeného je proto nutno dovodit, že doba 5 let se vztahuje na veškerá vyškrtnutí advokáta, nikoliv pouze ta, která se uskutečnila po novelizaci zákona. Aplikací ust. §5 odst. 1 písm. f ) zákona o advokacii proto nedošlo ke zpětné účinnosti zákona ve vztahu ke konkurzům, prohlášeným vůči advokátům v době před přijetím novely zákona o advokacii. Uvedený závěr vyplývá dle názoru soudu i z logického výkladu ust. §5 odst. 1 písm. f) zákona o advokacii, dle kterého jedním z požadavků je, aby žadatel nebyl vyškrtnut ze seznamu advokátů podle §7 b odst. 1 písm. e) nebo f), nebo aby uplynula od vyškrtnutí doba 5 let. Pokud by nebylo možno vzít v úvahu vyškrtnutí advokáta pro prohlášený konkurz z doby před novelou, v situaci, kdy konkurz jako v tomto případě ukončen není, postrádalo by vyškrtnutí na významu, přestože podmínky omezující řádný výkon advokacie trvají.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 211/2000, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod .
O takovou situaci se však v daném řízení nejedná, neboť soud napadené rozhodnutí přezkoumal dle ust. §250 l a násl. o.s.ř., přičemž ve věci postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. V odůvodnění svého rozhodnutí pak v souladu s ust. §157 o.s.ř. uvedl, které skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Jeho závěr, dle kterého bylo pro věc rozhodné, že stěžovatel byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, protože proti němu byl vyhlášen konkurz, a nesplňuje tak podmínku předpokládanou ust. §5 odst. 1 písm. f ) zákona o advokacii, pak odpovídá platné právní úpravě a soudem provedenou aplikaci příslušných ustanovení tohoto zákona na daný případ nelze považovat za protiústavní.
Pokud jde o poukaz stěžovatele na porušení shora uvedených článků Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud připomíná, že jak opakovaně judikoval ( např. II.ÚS 340/98, Pl. ÚS 12/94), v případě ustanovení článků Listiny základních práv a svobod, která neobsahují žádná samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti na základě zákona při zachování základních práv a svobod, se těchto ustanovení lze domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR, která již obsahují konkrétní základní práva nebo svobody a k jejichž porušení dle stěžovatele došlo. Návrh stěžovatele však žádné takové tvrzení neobsahuje.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 29. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu