ECLI:CZ:US:2001:4.US.79.01
sp. zn. IV. ÚS 79/01
Usnesení
IV. ÚS 79/01
Ústavní soud rozhod dne 19. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti N.D.B., zastoupeného JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2000, čj. 10 Ca 252/2000-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí CŘ ze dne 19. 6. 2000, čj. 2988/00-01, stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že správní soud po předchozím jednání ve věci rozhodl, aniž by stěžovatele o nařízeném jednání vyrozuměl a přihlédl k řádné omluvě neúčasti jeho právního zástupce. K věci samé pak stěžovatel uvádí, že skladované neoznačené cigarety chtěl před jejich prodejem řádně označit nálepkami pro daňové účely, v čemž mu však pracovníci C.ú. zabránili. Z výše uvedených důvodů proto žádá, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil.
Ze spisu C.ú., vedeného k jeho rozhodnutí ze dne 5. 4. 2000, čj. 2485/99, spisu CŘ, vedeného k jeho rozhodnutí ze dne 19. 6. 2000, čj. 2988/00-01, a ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 252/2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel porušil ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, neboť skladoval neoznačené cigarety zahraničních značek. Za to mu C.ú. uložil pokutu ve výši 80 000,-- Kč a rozhodl o propadnutí zajištěného zboží. K odvolání stěžovatele CŘ změnilo napadené rozhodnutí tak, že stěžovateli uložilo pokutu ve stejné výši, avšak namísto propadnutí zboží rozhodlo o zabrání předmětného zboží.
Rozhodnutí celního ředitelství stěžovatel napadl žalobou, ve které tvrdil, že skladování cigaret neopatřených nálepkami pro daňové účely není celním deliktem podle shora citovaného ustanovení zákona o zrušení tabákového monopolu, pokud tyto cigarety nechtěl prodávat a ani je nenabízel k prodeji. Krajský soud v Českých Budějovicích nařídil jednání ve věci na den 4. 10. 2000, které na žádost stěžovatele odročil na den 8. 11. 2000. I toto jednání na žádost stěžovatele odročil. Poté, co krajský soud nařídil jednání na den 6. 12. 2000, ze kterého se stěžovatel opětovně ze stejných důvodů jako v předchozích případech (účast u jednání jiných soudů) omluvil a žádal o odročení jednání, krajský soud vyzval jeho právního zástupce, aby ve stanovené lhůtě doložil svoji žádost řádným potvrzením a aby soudu naznačil termín jednání, který by mu nekolidoval. Přestože tuto výzvu právní zástupce stěžovatele obdržel dne 20. 11. 2000, nereagoval na ni a k jednání dne 6. 12. 2000 se nedostavil. Krajský soud rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce (stěžovatele) a poté ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal v postupu či rozhodnutí správních orgánů pochybení a s odkazem na ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., jakož i části třetí zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, potvrdil správnost věcných zjištění správních orgánů, jakož i jejich právní posouzení. Dále připomněl, že příslušným úřadem pro prodej a distribuci tabákových nálepek je C.ú. a že dovozci zboží mají povinnost označit cigarety nálepkami již v zahraničí před dovozem do tuzemska, neboť dodatečné označení cigaret tabákovými nálepkami zákon nepřipouští. Z materiálů založených v soudním spisu bylo dále zjištěno, že písemné podklady odůvodňující omluvu neúčasti stěžovatele na jednání dne 6. 12. 2000, odeslal právní zástupce poštou až dne 12. 12. 2000 a soudu byly doručeny následující den.
Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl vydán v řízení vedeném podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu, ve kterém byl žalobce ve smyslu ustanovení §250a o. s. ř. povinně zastoupen advokátem s procesní plnou mocí pro celé řízení. Podle ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř., má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Pod osobním konáním se rozumí např. i dostavení se k výslechu u soudu. Není-li důvodu účastníka osobně předvolávat k ústnímu jednání, soud vyrozumí o ústním jednání vždy jen zástupce s plnou mocí pro celé řízení (viz B., D., M., Občanský soudní řád, komentář, 2. vydání, 1996).
Správní soudnictví je specifickou formou soudního řízení, ve kterém soud nemůže činit nová skutková zjištění a musí při přezkoumávání zákonnosti napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil správní orgán, jakož i z právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a k vadám řízení před správním orgánem přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (§250i o. s. ř.). Vzhledem k těmto specifikům záleží na obsahu žaloby a předmětu žalobních námitek. V dané věci stěžovatel skladování neoznačených tabákových výrobků nepopíral, jeho žalobní námitka spočívala pouze v jeho odlišném právním názoru na kvalifikace jeho chování, když tvrdil, že se deliktního jednání nedopustil, neboť tabákové výrobky prodávat nechtěl. Stejným způsobem argumentoval i ve správním řízení. CŘ ve svém rozhodnutí vyložilo ustanovení §4 odst. 1 zákona o zrušení tabákového monopolu a uvedlo, že skladováním neoznačených cigaret stěžovatel toto ustanovení porušil. Za daného stavu věci nelze mít za to, že by bylo nutno stěžovatele vyslechnout s tím, že jeho výpověď by bylo třeba považovat za důkaz nezbytný pro rozhodnutí soudu o žalobě. Krajský soud proto nepochybil, když o nařízení jednání soudu řádně vyrozuměl jen jeho právního zástupce. Tímto postupem nebyly porušeny principy spravedlivého procesu stejně jako stěžovateli nebyla odňata možnost jednat před soudem, neboť o nařízeném jednání věděl (viz jeho omluva č.l. 18) a k jednání se dostavit mohl. S ohledem na zásadu "nechť si každý střeží svá práva" ovládající současné civilní řízení, nelze v této souvislosti ztrácet ze zřetele fakt, že právní zástupce na výzvu soudu reagoval pozdě a ve stanovené lhůtě nepředložil doklady, kterými měla být jeho již třetí omluva neúčasti u jednání doložena. Podle názoru Ústavního soudu účastník řízení musí pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem bude usilovat o ochranu svých práv, což platí tím spíše tehdy, jestliže je zastoupen advokátem. Tento závěr platí i pro další stěžovatelovu námitku, a to že skladované cigaretové výrobky chtěl před jejich prodejem řádně označit nálepkami pro daňové účely, v čemž mu však pracovníci C.ú. zabránili. Takto formulovaná námitka nebyla uplatněna ani ve správním řízení, ani ve správní žalobě a jako novum se objevuje teprve v ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu