ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.20.99.1
sp. zn. Pl. ÚS 20/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu ve složení: JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Hollännder, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Pavel Varvařovský, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Eva Zarembová, ve věci návrhu stěžovatele Ing. J.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., na zrušení ustanovení §3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (po změně návrhu na zrušení §66a odst. 2 téhož zákona ve znění pozdějších předpisů), podaného spolu s ústavní stížností proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. 2 Ko 54/99-152, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 50 K 56/98, takto:
Změna návrhu se připouští.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví označená usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze ústavní stížností, spolu s níž byl podán návrh na zrušení ustanovení §3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelem původně napadené ustanovení §3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších přepdpisů (naposledy zákona č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání), zněla takto:
"Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné".
Podle zjištění Ústavního soudu bylo toto ustanovení - obsahově - součástí zákona o konkurzu a vyrovnání již od jeho vzniku. V původním znění zákona o konkurzu a vyrovnání bylo předmětné ustanovení označeno jako §3 odst. 3 věta druhá a třetí a zákonem č. 94/1996 Sb., bylo označeno jako §3 odst. 2. Zákonem č. 12/1998 Sb., byl stejně znějící §3 odst. 2 rozšířen o další tři věty takto:
"Přerušení řízení není přípustné. Prominutí zmeškání lhůty účastníkem není přípustné. Předběžné opatření může soud nařídit i bez návrhu."
Ústavní soud usnesením ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 378/99 (Pl. ÚS 20/99), podle ustanovení §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení citovaného ustanovení předmětního zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Dalším zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo citované ustanovení ze zákona o konkurzu a vyrovnání ke dni 1. 5. 2000 vypuštěno. Zákon č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, však uvedené ustanovení obnovil v totožném znění v textu §66a odst. 2 (poznámka: "Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné") s účinností dnem vyhlášení, tj. dnem 21. 7. 2000.
Stěžovatel přípisem ze dne 11. 12. 2000, který Ústavnímu soudu došel dne 27. 12. 2000, upravil návrh obsažený v ústavní stížnosti tak, že "návrh na zrušení §3 odstavec 2, věta první, věta druhá zák. č. 328/1991 Sb., v platném znění (dále jen ZKV) se mění na: návrh na zrušení ustanovení §66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2000 Sb." Navrhl, aby Ústavní soud připustil změnu návrhu a dále, aby rozhodl nálezem takto:
" I. Ustanovení §66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2000 Sb., se zrušuje. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze Čj. 2 Ko 54/99-152 ze dne 18. 5. 1999 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze Čj. 50 K 56/98 ze dne 22. 1. 1999 se zrušují".
Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda jsou dány zákonné podmínky toho, aby byla uvedená změna návrhu na zahájení řízení o zrušení citovaného zákonného ustanovení připuštěna (§63 zákona č. 183/1992 Sb., o Ústavním soudu, §95 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Dospěl k názoru kladnému.
Ustanovení §66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve stávajícím znění, je obsahově zcela identické s úpravou ustanovení §3 odstavec 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 12/1998 Sb. Stěžovatel výše uvedeným přípisem podal návrh na připuštění změny původního návrhu. Předmět ústavní stížnosti je navíc výlučně budován na tvrzeném rozporu mezi uvedeným ústanovením zákona o konkurzu a vyrovnání a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž se stěžovatel dovolává. Ústavní soud proto usuzuje, že dosavadní výsledky řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu (§93 odst. 2 o.s.ř. á contr.)
Za tohoto stavu Ústavní soud změnu návrhu na zhájení řízení připustil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.