ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.34.01
sp. zn. Pl. ÚS 34/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu R.N., na zrušení §62 trestního zákona, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 4. 11. 2001 žádá o zrušení §62 (bez bližšího označení). Uvádí, že byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, 4 trestního zákona a že se u soudu k trestné činnosti doznal. Tvrdí však, že svým jednáním poškozené firmě "H." nezpůsobil škodu 1.140.000,- Kč, za kterou byl odsouzen. Jeho právní zástupce údajně u soudu navrhoval podmíněný trest s ohledem na výši životního minima, ale soud návrh "neuznal". Stěžovatel proto žádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu po uplynutí jedné poloviny trestu, "která vychází na 1. 8. 2002".
Ústavní soud shledal, že navrhovatel - podle obsahu svého podání - v podstatě napadá ustanovení §62 odst. 1 zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, z něhož plyne, že osoba odsouzená za trestný čin ... zpronevěry podle §248 odst. 4 ... může být podmíněně propuštěna až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody. Žádá o přezkoumání tohoto ustanovení z hlediska ústavnosti.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho hlavním úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). I pro Ústavní soud to mimo jiné znamená, že musí respektovat své kompetence vymezené především v ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústavy, které jsou dále konkretizovány zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a nemůže je překračovat.
Podle ustanovení §64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty taxativně vyčtené v uvedeném předpisu. Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení §64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo toliko právní předpis, tzv. normativní právní akt. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu představovat toliko individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., Vydání 1. Praha, C.H.B. 1997, str. 583, sp. zn. III. ÚS 246/96, cit. "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost, se kterou zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.").
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj