ECLI:CZ:US:2002:1.US.121.02
sp. zn. I. ÚS 121/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, na zrušení vyhlášky obce Strančice č. 6/97, schválené zastupitelstvem obce dne 18. 12. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které označil jako ústavní stížnost podle §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citovanou vyhlášku pro její protizákonnost a zásah do práv zajištěných čl. 11 odst. 5 a čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Uvedl, že podle předmětné vyhlášky je účtována za odvoz odpadu v roce 2002 od jednotlivých domácností či domů částka 1 500,-- Kč za celoroční týdenní svoz a částka
1 100,-- Kč za celoroční čtrnáctidenní svoz. Dnem 1. 1. 2002 vstoupil v účinnost zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých zákonů, podle kterého mimo jiné dochází ke změně zákona o místních poplatcích. Přestože vedení obce bylo upozorněno na protizákonnost předmětné vyhlášky, trvá na tom, že dosavadní způsob vybírání místních poplatků v této oblasti vedení obce vyhovuje a nehodlá na tomto způsobu nic měnit. Rovněž vedení obce odmítá stěžovateli vyhlášku předložit nebo zveřejnit na místě k tomu určeném.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, včetně příloh, a z jejich obsahu nezjistil, že by byla porušena ochrana ústavně zaručených práv stěžovatele. Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. V tomto případě však stěžovatel neprokázal, že by byl účastníkem řízení, jehož předmětem se ústavní stížnost zabývá, ani že by šlo o zásah orgánu veřejné moci do jeho subjektivních práv.
Podle ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. K podání takového návrhu by však byl stěžovatel legitimován pouze tehdy, kdyby aplikací inkriminovaného zákona nebo jiného právního předpisu (v daném případě aplikací vyhlášky obce) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní.
K námitce stěžovatele ohledně neposkytnutí informace ve smyslu čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je třeba dodat, že Ústavní soud se jí ani nemohl zabývat, protože stěžovatel ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. V daném případě měl postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a podat písemnou žádost. V případě rozhodnutí o odmítnutí žádosti by pak rozhodoval orgán vyššího stupně nadřízený povinnému subjektu.
Z výše uvedeného vyplývá, že jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c), písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2002
JUDr. Eliška Wagnerová
místopředsedkyně Ústavního soudu