ECLI:CZ:US:2002:1.US.137.02
sp. zn. I. ÚS 137/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti M. T., "proti postupu orgánů činných v trestním řízení" a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. 3 T 279/2001, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení a proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy dle §213 odst. 1, 3 trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Napadený rozsudek stěžovatel považuje za nespravedlivý, protože byl údajně odsouzen "za neplacení alimentů na dítě, které není jeho". V přípravném řízení prý na tuto skutečnost upozorňoval již vyšetřovatelku a navrhoval různé svědky, avšak vyšetřovatelka na tyto skutečnosti nebrala zřetel. Žádal proto údajně o výměnu vyšetřovatele i svého obhájce, ale nebylo mu vyhověno. Stěžovatel dále tvrdí, že mu u okresního soudu nebylo umožněno dokázat, že "dítě na které má platit výživné neadoptoval a ani si jej neosvojil".
Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, když návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady, může se jím zabývat také věcně.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel sice proti citovanému roszudku podal odvolání, leč to vzal písemným podáním (došlým tamnímu soudu dne 30. 1. 2002) zpět. Proto Krajský soud v Ústí nad Labem, jak bylo zjištěno z jeho usnesení ze dne 30. 1. 2002, č.j. 5 To 689/2001-136, vzal zpětzpětvzetí odvolání stěžovatele M. T. podle §250 odst. 4 trestního řádu na vědomí. Je tedy zřejmé, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nevyčerpal.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj