Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.04.2002, sp. zn. I. ÚS 15/2000 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 46/26 SbNU 27 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.15.2000

sp. zn. I. ÚS 15/2000 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. I.R. zastoupené JUDr. J.P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, se zrušují. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, zastavil řízení, ve kterém se žalobkyně MUDr. I.R. (dále jen "stěžovatelka") domáhala přezkumu rozhodnutí Policie ČR - Správy Východočeského kraje, Krajského dopravního inspektorátu Hradec Králové (dále jen "krajský dopravní inspektorát") ze dne 1.6.1998, č.j. PVC-448/DS-98, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Policie ČR - Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu Havlíčkův Brod (dále jen "dopravní inspektorát"), ze dne 7.5.1998 (pozn. 5.5.1998 - viz dále), č.j. ORHB-5-307/OV-DI-97, ve výroku o uložení pokuty v částce 1000,- Kč, jímž byl změněn výrok (rozhodnutí dopravního inspektorátu) o výši náhrady nákladů řízení na 1000,- Kč (pozn.: oproti ve výroku rozhodnutí dopravního inspektorátu původně uložené náhradě nákladů řízení ve výši 500,-Kč) a opravena chyba v datu vydaného (pozn.: prvostupňového) rozhodnutí, kde bylo omylem uvedeno datum 7.5.1998, byť správně má být uvedeno datum 5.5.1998. V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud v prvé řadě uvedl, že dle §104 (pozn.: správně §103) o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). I když zákon tyto podmínky výslovně neuvádí, je nepochybné, že mezi ně patří způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost být účastníkem řízení. Okresní soud ve vztahu k (žalované) Policii ČR a k jejím organizačním složkám uvedl, že ji (je) nelze považovat za právnickou osobu a konstatoval, že nositelem způsobilosti mít práva a povinnosti týkající se policie nemůže být nikdo jiný než stát, tedy Česká republika. Okresní soud dále odkázal na ustanovení §1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého policie je ozbrojeným bezpečnostním sborem České republiky a posléze s odkazem na ustanovení §21 o.z. a §19 o.s.ř., konstatoval, že stát je způsobilým účastnit se řízení před soudem. Okresní soud proto podle §104 o.s.ř. řízení zastavil, neboť Policie ČR (jako "označený žalovaný") "nemá způsobilost k právům a povinnostem a nemá způsobilost být účastníkem řízení". Okresní soud konečně pro stěžovatelku v "Poučení" uvedl, že proti jeho ("tomuto") rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, odvolací řízení zastavil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud v odůvodnění tohoto usnesení především uvedl, že odvolání nemohl věcně projednat vzhledem k nedostatku funkční příslušnosti (§104 odst.1 a §246c o.s.ř.), neboť (s výjimkou odvolání a dovolání ve věcech důchodového zabezečení - §250s odst.2 o.s.ř.) "je řízení ve správním soudnictví přísně jednostupňovým řízením". Krajský soud závěrem konstatoval, že na důvodu, který tkví v nedostatku funkční příslušnosti, pro který bylo odvolací řízení zastaveno, nic nemění okolnost, že okresní soud v rozporu s ustanovením §250j odst.4 o.s.ř. poučil stěžovatelku o přípustnosti odvolání. Citovaná usnesení obecných soudů napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž tvrdí, že obecné soudy (a zejména Okresní soud v Hradci Králové) svými rozhodnutími porušily její základní práva zaručené čl.36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka uvedla, že při podání návrhu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu postupovala (při určení orgánu na straně žalované) podle ustanovení §250 o.s.ř., dle něhož jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný; žalovaný je vymezen v ustanovení §250 odst.4 o.s.ř. a je jím správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V souzené věcí takovým orgánem byl krajský dopravní inspektorát, který stěžovatelka také (dle jejího názoru) správně určila jako žalovaný orgán. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že označení žalovaného není dle judikatury podstatnou náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, neboť "kdo je žalovaný, určuje zákon (viz např. SP č. 33/2)". V souzené věci se stěžovatelka navíc domnívá, že pokud žalovaného označila nesprávně, měl soud splnit svoji poučovací povinnost a ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. ji měl vyzvat k odstranění vad podání, což neučinil. Stěžovatelka navíc poukázala na nesprávné poučení o přípustnosti odvolání Okresním soudem v Hradci Králové. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přijal nález, jímž pravomocná usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, zruší a prohlásila, že souhlasí, aby bylo upuštěno od ústního jednání před Ústavním soudem. Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí ve věci samé. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení - Krajský soud v Hradci Králové, Okresní soud v Hradci Králové a dále Policie ČR - Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu Havlíčkův Brod. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelka v ničem nenamítala nesprávnost rozhodnutí či postupu krajského soudu; všechny její výhrady směřují vůči postupu a rozhodnutí okresního soudu. Krajský soud sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Okresní soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze Ústavního soudu a prohlásil, že na Ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Policie ČR - Okresní ředitelství, dopravní inspektorát Havlíčkův Brod, ve svém vyjádření uvedla, že se necítí být kompetentní vyjadřovat se k ústavní stížnosti a že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Policie ČR - Správa Východočeského kraje, Krajský dopravní inspektorát Hradec Králové, se postavení vedlejího účastníka řízení vzdala (a současně prohlásila, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá). Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byl v souzené věci Krajský soud v Hradci Králové vůbec oprávněn (a v jakém směru) rozhodovat o odvolání proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Hradci Králové. Ústavní soud - v souladu s právním názorem judikatury (usnesení NS ze dne 24.6.1998, sp. zn. 20 Cdo 63/98, In sp. zn. I. ÚS 355/97 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 2001, str. 247) - stojí na stanovisku, že při rozhodování o žalobách podle hlavy druhé části páté o.s.ř., proti rozhodnutí soudu, jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř. Z toho je zřejmé, že k projednání takového opravného prostředku funkčně příslušný soud vskutku neexistoval. Současně však nelze přehlédnout, že Okresní soud v Hradci Králové v poučovací části usnesení ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, výslovně uvedl, že "Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného." a stěžovatelce nelze přičítat k tíži, pokud za této okolnosti odvolání skutečně podala. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že pokud by ústavní stížnosti vyhověl, leč nezrušil-li by obě napadená rozhodnutí (srov. str. 7 tohoto nálezu), pak by se zřejmě krajský soud opět odmítl podaným odvoláním z důvodu funkční nepříslušnosti zabývat a na situaci stěžovatelky by se fakticky nic nezměnilo. Tím by byla ústavní stížnost, jako prostředek ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, zjevně neefektivní. Ústavní soud se dále zabýval věcnou podstatou ústavní stížnosti, tj. otázkou právního statusu žalovaného správního orgánu, který v souzené věci rozhodl v posledním stupni (srov. ustanovení §250 odst.4 o.s.ř.). Tímto orgánem byl orgán Policie ČR - krajský dopravní inspektorát, který stěžovatelka označila jako správní orgán, jenž vystupuje na straně žalované. Ústavní soud nemá důvod odchylovat se od ustálené judikatury, neboť nelze přehlédnout, že i když Policie ČR není právnickou osobou (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR, Plsn 2/96), přestupky spáchané porušením obecně závazných právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu projednávají orgány Policie ČR ustanovení §52 písm.c) zákona č. 200/1990 Sb.; pokud nebyly projednány uložením pokuty v blokovém řízení, projednávají je v prvním stupni útvary Policie ČR v okresech. Odvolacím orgánem je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (ustanovení §58 odst.1 správního řádu), tj. v souzené věci krajský dopravní inspektorát. Právní teorie i praxe v této souvislosti poukazují na zákonnou delegaci (v souzené věci zákonem č. 200/1990 Sb.) příslušnosti veřejného ozbrojeného sboru - Policie ČR - k výkonu státní správy (srov. též Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, str. 280, 144-145). Orgány (útvary) Policie ČR zde na základě zákonného zmocnění vystupují v postavení státních orgánů disponujících svěřenou působností a pravomocí. I komentářová literatura uvádí, že "správní úřad není eo ipso osobou v právním smyslu a z hlediska veřejnoprávního si jej lze představit také jako výčet, množinu pravomocí. Žalobce žaluje nikoli osobu, ale nositele těchto pravomocí." (viz Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha, C.H. Beck 1997, str. 803). Jestliže tedy stěžovatelka ve správní žalobě označila - v souladu s ustanovením §250 odst.4 o.s.ř. - krajský dopravní inspektorát jako žalovaný správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, postupovala tak v souladu s ustanovením §244 odst.1 o.s.ř., podle něhož ve správním soudnictví přezkomávají soudy na základě žalob (nebo opravných prostředků) zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (tedy i orgánů Policie ČR v postavení správních orgánů, resp. jako nositelů určitých zákonem svěřených pravomocí). Ústavní soud dále odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž z hlediska ustanovení §43 o.s.ř. žaloba má mít (i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové náležitosti, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Není věcí soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu a tedy ani v otázce věcné legitimace. Soud však má (pozn.: pokud by se snad v souzené věci domníval, že žalovaný není správně označen) žalobce poučit ve věci správného označení účastníků řízení, i když jistěže ne poukazem na toho, kdo má být jako žalovaný uveden (srov. sp. zn. III. ÚS 74/94 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1995, str. 297 -299; sp. zn. I. ÚS 388/97 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1998, str.63). Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud okresní soud bez náležitého poučení stěžovatelky zastavil řízení, dovodiv, že žalovaný krajský dopravní inspektorát nemá způsobilost být účastníkem řízení o správní žalobě, a pokud krajský soud odvolací řízení z důvodů nedostatku své funkční příslušnosti zastavil, bylo tím porušeno stěžovatelčino základní právo na spravedlivý proces podle čl.36 odst.1 a 2 Listiny, jichž se stěžovatelka dovolává. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.3.1999, č.j. 10 C 199/98-23, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.1999, č.j. 25 Co 317/99-30, zrušil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.