ECLI:CZ:US:2002:1.US.206.02
sp. zn. I. ÚS 206/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Janouškem se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 13 Co 924/2001 a sp. zn. 13 Co 925/2001, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 21. 3. 2002 brojil proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 924/2001, kterým tento soud potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 8C 32/2001-30, jenž v právní věci stěžovatele zastavil řízení, protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek.
Dále stěžovatel brojil proti v záhlaví citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 925/2001, jímž soud potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 11. 2001, č.j. 832/2001-33, kterým soud nepřiznal stěžovateli - jako žalobci - osvobození od soudních poplatků. Podle názoru okresního soudu stěžovatel neprokázal existenci takových poměrů, které by přiznání osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly a navíc soud vyšel z obecně známé skutečnosti, že stěžovatel provozuje advokátní praxi, z níž má příjmy.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými usneseními porušily obecné soudy jeho základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť tím, že rozhodly o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, mu odňaly možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Poukázal přitom na své majetkové poměry a namítal, že nemá peníze na zaplacení soudního poplatku.
Navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Tato skutečnost byla ověřena dotazem na správní odbor Úřadu městské části Praha 10. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 30. 4. 2002.
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení §107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení §107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu, §7 odst. 1, 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy tím, že nevyhověly jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a nepřecházejí tudíž na jeho právní nástupce. Při posouzení dané otázky se Ústavní soud zabýval i povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vyšel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž přiznání práva na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 občanského soudního řádu nepřechází na zákonného právního nástupce účastníka (srov. Rc 14/76, Sb.s.r. 76, 6 - 7: 331). Aplikovatelnost příslušného ustanovení §138 občanského soudního řádu je totiž podmíněna existencí účastníka, jenž navrhuje své osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení a soud je povinen řízení zastavit (srovnej např. nepublikované usnesení Ústavního soudu II. ÚS 246/2002 ze dne 23. 7. 2002).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 14. srpna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu