ECLI:CZ:US:2002:1.US.244.02
sp. zn. I. ÚS 244/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu M. V., kterým se domáhá odložení splacení částky "něco přes 28.000 Kč", jejího snížení nebo zrušení, a žádá o náhradu od firmy E.S. Praha, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal Ústavnímu soudu návrh označený jako "dovolání a stížnost na Ministerstvo práce a sociálních věcí". V jeho obsahu především popisuje průběh svého pracovního poměru u firmy E.S., během něhož došlo k soudním sporům o platnost výpovědi z pracovního poměru. Stěžovatel namítá, že předmětná věc se táhne již téměř 3 roky a že po celou tuto dobu od jmenované firmy nedostal ani korunu. Přesto prý Úřad práce v Kolíně od něho požaduje, aby vrátil částku přibližně 28.000 Kč, která mu byla poskytnuta v době nezaměstnanosti. Stěžovatel tvrdí, že na zmíněný úřad práce podal již dvakrát stížnost, na kterou však neobdržel odpověď, a na stížnost adresovanou Ministerstvu práce a sociálních věcí dostal odpověď se zpožděním 10 měsíců v tom smyslu, že promeškal "podací lhůtu" o jeden den.
Proto stěžovatel žádá, aby Ústavní soud rozhodl shora uvedeným způsobem.
Ústavní soud konstatuje, že jeho působnost a pravomoc vymezuje Ústava ČR (především čl. 87) a blíže provádí zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Protože jedním z pojmových znaků demokratického právního státu je princip, podle něhož každý státní orgán může činit pouze to, co zákon výslovně připouští (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), musí rovněž Ústavní soud respektovat ústavně vymezený rozsah své působnosti a pravomoci, kterou nemůže svévolně překračovat.
Ústavní soud dále uvádí, že je orgánem, který je zásadně oprávněn rozhodovat toliko kasačním způsobem. To znamená, že v řízení o ústavní stížnosti - které je podanému návrhu nejbližší - může Ústavní soud buď zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo - v případě tzv. "jiného zásahu" - zakázat orgánu veřejné moci, aby porušoval základní práva stěžovatele, případně mu přikázat, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením práva. Nezbytnou podmínkou pro podání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva.
V daném případě však Ústavní soud shledal, že navrhovatel od něho žádá rozhodnutí, k němuž není příslušný. Podstata návrhu totiž brojí proti postupu Úřadu práce v Kolíně, přičemž navrhovatel žádá odložení splacení uvedené částky, případně její snížení či zrušení a zároveň požaduje náhradu od zmíněné firmy, pro kterou pracoval. Je zjevné, že k vydání takovéhoto rozhodnutí Ústavní soud příslušný není, neboť se nejedná o rozhodnutí kasačního typu ve výše uvedeném smyslu.
Protože k projednání podaného návrhu není Ústavní soud příslušný, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj