ECLI:CZ:US:2002:1.US.302.02
sp. zn. I. ÚS 302/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. B., proti "tvrdosti zákona týkajícího se nesplnění podmínky pro přiznání vdoveckého důchodu podle čl. 4 zákona č. 134/1997 Sb.", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu brojí proti tvrdosti v záhlaví citovaného zákona, podle něhož nesplňuje podmínky pro přiznání vdoveckého důchodu. Stěžovatel totiž do tří let od smrti své manželky nedosáhl předepsaného věku a protože mu prý chybí "jeden měsíc a pár dní", nevznikl mu nárok na vdovecký důchod. Domnívá se, že v dané věci mělo být zcela individuálně přihlédnuto k okolnostem úmrtí jeho ženy i k jeho sociální situaci a chybějící měsíc mu měl být prominut.
Ústavní soud shledal - podle obsahu podání - že navrhovatel v podstatě žádá o přezkoumání tohoto právního přepisu z hlediska ústavnosti.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle ustanovení §64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty taxativně vyčtené v uvedeném předpisu. Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení §64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo toliko právní předpis, tzv. normativní právní akt.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu může představovat protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu toliko individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1997, str. 583, sp. zn. III. ÚS 246/96, cit. "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost, se kterou zákon č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb." ).
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proto tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj