ECLI:CZ:US:2002:1.US.373.2000
sp. zn. I. ÚS 373/2000
Usnesení
I. ÚS 373/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 54 Co 706/99, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. 8 C 29/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 15. 6. 2000 se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 54 Co 706/99, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. 8 C 29/99. Stěžovatel uvedl, že v soudním řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5, ve kterém usiloval o vydání svého osobního automobilu, užívaného údajně neoprávněně jinou osobou, požádal o osvobození od soudního poplatku ve výši 44 000 Kč a o ustanovení právního zástupce. Obvodní soud pro Prahu 5 však stěžovateli nevyhověl a Městský soud v Praze jako soud odvolací jeho rozhodnutí potvrdil.
V ústavní stížnosti, směřující proti oběma těmto rozhodnutím stěžovatel především namítal, že jejich odůvodnění postrádají logické hodnocení zjištěných skutečností ve vzájemné souvislosti, že se jeho majetkovými poměry soudy zabývaly pouze povšechně a poukázal na údajnou rozporuplnost v jejich rozhodování, když prý v jiném soudním řízení mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Stěžovatel dále uvedl, že v době podání ústavní stížnosti se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, kde ročně vydělával 19 484 Kč, další příjem nepobíral a nedisponoval ani jinými věcmi, které by mohl zpeněžit. O hotovost a šperky byl prý připraven v důsledku vykradení jeho bytu neznámými pachateli v květnu 1999 a i když Policie ČR věc odložila, neznamená to, že jeho majetkové poměry jsou dostatečné k zaplacení soudního poplatku. To, že nedisponuje žádnými šperky nebo vyšší finanční hotovostí prý navíc uvedl v čestném prohlášení. Stěžovatel je toho názoru, že mu mělo být osvobození od soudních poplatků s ohledem na výše uvedené přiznáno a navrhl proto Ústavnímu soudu, aby napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům či vrcholem jejich soustavy, ani další přezkumnou instancí. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí jakož i z příslušného spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal (spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 8 C 29/99), je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 5 nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, jelikož dospěl k závěru, že nesplňuje podmínky ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., podle kterého může předseda senátu na návrh účastníka řízení zcela nebo zčásti dané osvobození přiznat, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V odůvodnění soud uvedl, že sám žalobce ve svém návrhu tvrdil, že v roce 1997 prodal své auto zn. Peugeot za 100 000 Kč a současně zakoupil auto zn. Saab za 50 000 Kč na jméno žalované v daném právním sporu, "protože při koupi měl k dispozici její občanský průkaz". Ze zprávy vězeňské služby soud prvního stupně zjistil, že stěžovatel je od března 1999 pracovně zařazen a ze spisového materiálu, týkajícího se jiné věci (sp. zn. 10 C 268/98), dále zjistil, že požadoval od stejné žalované částku 200 000 Kč za údajné znemožňování provozu živnosti půjčováním auta zn. Saab. Ve svém podání do tohoto spisu stěžovatel také uvedl, že mu byla při vykradení bytu odcizena částka 65 000 DM a zlato v hodnotě 500 000 Kč. Soud považoval uváděné důvody pro osvobození od soudního poplatku za nevěrohodné a uzavřel, že stěžovatel neprokázal, že by byl zcela bez prostředků. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně po jeho přezkoumání potvrdil, a dodal, že je věcí toho, kdo o osvobození od placení soudních poplatků žádá, aby prokázal, že žádost je z hlediska jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů odůvodněná. Podle soudu bylo zjištěno, že stěžovatel je vlastníkem poměrně značných majetkových hodnot, přičemž neprokázal, že by mu veškeré tyto hodnoty byly odcizeny a není proto splněna podmínka pro osvobození od soudních poplatků.
V daném případě je nepochybné, že stěžovatel byl povinen soudu prokázat hodnověrným způsobem své majetkové poměry. Právo na osvobození od soudních poplatků nelze samozřejmě vykládat tak, jako by na něj měl navrhovatel nárok vždy, pokud je subjektivně přesvědčen, že by mu mělo být přiznáno. Ani skutečnost, že se nachází či nacházel ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nezakládá automaticky povinnost soudu osvobození od soudních poplatků přiznat. Podstata ústavní stížnosti tak spočívá především v polemice se závěry obecných soudů ve vztahu k napadeným rozhodnutím a v nesouhlasu s hodnocením shromážděných důkazů, ze kterých soudy vycházely. To, že s takovými závěry stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod. Revidovat hodnocení důkazů provedené v řízení před obecnými soudy je Ústavní soud oprávněn pouze za zcela výjimečných okolností, které ve zkoumaném případě neshledal. Ústavní soud zde odkazuje na svou obecně přístupnou judikaturu, kde opakovaně vyložil, za jakých podmínek může zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Ústavní soud nezjistil, že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 4. dubna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu