ECLI:CZ:US:2002:1.US.402.01
sp. zn. I. ÚS 402/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti Z. R., zastoupeného advokátem JUDr. P. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 38 Co 214/99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Krajský soud v Brně jako soud odvolací ve věci uzavření dohody o vydání nemovitostí - zapsaných na LV pro obec R., k.ú. T. - potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. 12. 1998, č.j. 7 C 425/92-97, ve výrocích I., II. a IV. a ve výroku III. jej změnil tak, že stěžovatel je povinen nahradit žalovaným - oprávněným společně a nerozdílně - na nákladech řízení 4.180,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 1.150,- Kč. Současně odvolací soud v napadeném rozhodnutí zamítl návrh stěžovatele na připuštění dovolání.
Stěžovatel přesto proti tomuto rozsudku podal dovolání a z důvodu zachování procesní jistoty podal proti němu i ústavní stížnost. Domnívá se, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 38 Co 214/99, zrušen.
Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, dosud nevyčerpal. Nejvyšší soud ČR totiž rozsudkem ze dne 6. 3. 2002, č.j. 28 Cdo 293/2002-136, zrušil v záhlaví napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu Brno -venkov ze dne 2. 12. 1998, č.j. 7 C 425/92-97, a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že řízení před obecným soudy pokračuje dále a stěžovatel má k dispozici zákonné procesní prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2002
JUDr. VojenGüttler
soudce zpravodaj