ECLI:CZ:US:2002:1.US.441.2000
sp. zn. I. ÚS 441/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky D. Ž., zastoupené advokátem JUDr. L. D., proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 3. 2000, sp.zn. 1 E 1096/98, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2000, sp.zn. 10 Co 421/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Okresní soud ve Vsetíně tak, že se návrh stěžovatelky na obnovu řízení ve věci výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 2. 7. 1998, č.j. 1 E 1096/98-7, zamítá. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že návrhu stěžovatelky nemohlo být vyhověno, poněvadž podle ust. §254 odst. 2 o.s.ř. při výkonu rozhodnutí nelze podat návrh na obnovu výkonu rozhodnutí. Toto usnesení potvrdil v záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě, který zejména uvedl, že soud I. stupně postupoval správně, jestliže návrh na obnovu řízení o výkonu rozhodnutí s poukazem na ust. §254 odst. 2 o.s.ř. zamítl.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdila, že jimi bylo porušeno právo její a členů její domácnosti na lidskou důstojnost a na slušné a lidsky důstojné bydlení a že jí byla upřena ochrana jejího práva podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Dále uvedla, že navrhla obnovu řízení dle ust. §228 odst. 1 o.s.ř., protože náhradní byt, který ji byl přidělen, je bytem, který nezajišťuje lidsky důstojné ubytování, jak z hlediska jeho velikosti a vybavení, tak i z hlediska zdravotního.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Jak vyplývá z ust. §254 odst. 2 o.s.ř. (ve znění před 1. 1. 2001) nelze při výkonu rozhodnutí podat návrh na jeho obnovu. Proto byl obecný soud povinen - v souladu s ust. §234 odst. 2 o.s.ř. - návrh na povolení obnovy řízení o výkonu rozhodnutí zamítnout. Soudy obou stupňů při svém rozhodnutí tudíž pouze dodržely postup stanovený zákonem, který jim neumožňoval věcnými námitkami stěžovatelky se zabývat. V jejich rozhodnutích tedy nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, o jejíž povinnosti vyklidit byt a přestěhovat se do přiděleného náhradního bytu, již bylo rozhodováno v předchozím řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, vůči němuž se ochrany u Ústavního soudu ani nedomáhala.
Proto Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu