ECLI:CZ:US:2002:1.US.617.01
sp. zn. I. ÚS 617/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele N. V. T., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti příkazu Městského soudu v Brně k domovní prohlídce ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 7 Nt 1563/2001, vůči nájemkyni M. W., jímž byla nařízena domovní prohlídka bytu na ulici S. v B., a proti příkazu Městského soudu v Brně k domovní prohlídce ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 7 Nt 1563/2001, vůči nájemci D. U., jímž byla nařízena domovní prohlídka bytu na ulici S. v B., takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost, předložená Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2001 a rozšířená podáním předloženým dne 13. 12. 2001, směřuje proti příkazům Městského soudu v Brně k domovní prohlídce ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 7 Nt 1563/2001, kterými byla nařízena domovní prohlídka bytu na ulici S. v B.
Stěžovatel tvrdí, že těmito příkazy bylo porušeno jeho právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále namítá porušení čl. 90 Ústavy ČR.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí a postupů, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že nesouhlasí s tím, že v předmětném bytu byla provedena domovní prohlídka, aniž byl o jejím provedení vyrozuměn, a snaží se zpochybnit i zákonnost provedení domovní prohlídky v předmětném bytu.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal písemné vyjádření Městského státního zastupitelství v Brně a Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Brně, III. oddělení a seznámil se s přiloženými fotokopiemi z vyšetřovacího spisu.
Ústavní soud z obsahu předložených listin zjistil, že ve věci šlo pouze o jeden příkaz k domovní prohlídce. Tento příkaz byl vydán soudcem Městského soudu v Brně dne 21. 8. 2001, sp. zn. 7 Nt 1563/2001, na návrh Městského státního zástupce v Brně ze dne 21. 8. 2001, a vztahoval se na byt na ulici S. v B. a prostory k bytu přináležející, přičemž jako nájemce tohoto bytu byla uvedena M. W. a D. U. Příkaz k domovní prohlídce se tedy nevztahoval na byt, který by byl ve vlastnictví stěžovatele.
Porušení ústavně zaručených práv samotného stěžovatele pak v daném případě shledáno nebylo, když vyšetřovatel, provádějící prohlídku bytu, měl k dispozici řádný písemný příkaz soudce, směřující proti konkrétnímu, individuálně určenému bytu, řádně zdůvodněný potřebou v označeném bytu zajistit věcné důkazy, které by vedly k usvědčení konkrétního pachatele z trestné činnosti.
Z obsahu listinných důkazů je také dostatečně zřejmé, že domovní prohlídka měla v tomto konkrétním případu charakter neodkladného úkonu. Je třeba zdůraznit, že domovní prohlídka v předmětném bytě byla provedena proto, že v průběhu prověřování podezření ze spáchání trestného činu stěžovatelem vyšlo najevo, že se v tomto bytě nacházejí důležité věci pro trestní řízení (heroin, věci, které slouží k balení drogy do jednotlivých dávek, finanční dávky získané z prodeje drogy).
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
Z výše uvedených skutečností Ústavní soud nezjistil, že by došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto návrh ústavní stížnosti pokládat za zjevně neopodstatněný. V důsledku toho byl nucen předložený návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2002 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu