ECLI:CZ:US:2002:1.US.695.01.2
sp. zn. I. ÚS 695/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení a nezákonných rozhodnutí státních orgánů v soudním sporu vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 181/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena jeho níže uvedená základní práva a zavázal odpovědnou osobu, aby mu zaplatila patřičné finanční zadostiučinění.
Stěžovatel má za to, že tím, že v jeho věci nebylo za více než tři roky rozhodnuto a vzhledem k nedůvěrohodnosti soudu (dle stěžovatele byl přesvědčován soudcem i žalovaným před začátkem soudního řízení, aby přijal plnění ve výši 150 000,-- Kč a nepožadoval penále), byla porušena Ústava ČR v čl. 4, čl.10 a čl. 90 a Listina základních práv a svobod v čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2.
Je toho názoru, že soud mu na jeho dotaz ohledně chronologie vyřizování soudních sporů poskytl jinou informaci, než kterou žádal a tím dle stěžovatele dokázal, že došlo ke zbytečným a úmyslným průtahům.
Stěžovatel je přesvědčen, že k porušení jeho práv došlo i ze strany státního orgánu (soudu), který spravuje obchodní rejstřík. Ten ve výpise z obchodního rejstříku uvedl obchodní název jinak, než byl uvedený v předložených podkladech. Tuto skutečnost pak uvedl žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, neboť tím došlo ke škodě velkého rozsahu.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (čl. 83 Ústavy ČR).
Z předložených písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný S., spol. s r.o., byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 690 187,70 Kč s 17% úrokem z prodlení dne 15. 5. 1998 Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Dne 30. 7. 1998 vyzval uvedený soud stěžovatele k doplnění tohoto podání tak, aby doložil svou právní subjektivitu nebo se řádně označil a rozepsal jednotlivé faktury - na jaké částky znějí, kdy jsou splatné a jaká část a na které konkrétní faktury již byla žalovaným uhrazena a dne 18. 12. 1998 vydal platební rozkaz. Dne 4. 1. 1999 podal žalovaný proti platebnímu příkazu odpor. Dne 9. 2. 1999 v odpovědi na dotaz na stav vyřizování spisu sdělil soudce stěžovateli, že nařízení jednání v jeho věci lze očekávat koncem druhého pololetí roku 1999. Dne 17. 1. 2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení. Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 7. 2. 2000, že jeho stížnost na průtahy v soudním řízení byla postoupena k přímému vyřízení předsedovi Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda Krajského obchodního soudu dne 15. 2. 2000 stěžovateli sdělil, že nezjistil bezdůvodné průtahy v řízení, že jsou projednávány v současnosti spory z roku 1998, a nelze proto některé účastníky řízení upřednostňovat jen na základě stížností o průtazích v řízení. Na základě žádosti stěžovatele pak místopředseda Krajského soudu v Brně zaslal stěžovateli dne 16. 3. 2001 přehled o počtu napadených a vyřízených sporů podle jednotlivých měsíců od 1. 1. 1999 jeho zákonným soudcem Mgr. R. S. Dne 15. 3. 2001 vyzval soud stěžovatele, aby předložil doklad o oprávnění osoby podepsané za P. o. s. k udělení plné moci zástupci V. L. a aby vylíčil rozhodující skutečnosti, ze kterých vyvozuje svůj nárok vůči žalovanému. Dne 17. 4. 2001 vyzval soud stěžovatele, aby sdělil své stanovisko k podání žalovaného. Na den 28. 5. 2001 bylo nařízeno jednání ve věci stěžovatele. Dne 9. 7. 2001 proběhlo jednání mezi stěžovatelem a žalovaným o mimosoudním vypořádání pohledávek a závazků, které vzešlo ze soudního jednání. Dne 22. 10. 2001 se konalo jednání u Krajského soudu v Brně se závěrem, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování.
Dále z poskytnutých písemných materiálů stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že ve výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A, číslo vložky 12221, je jako obchodní jméno uvedeno: P.
Stěžovatel se především dovolává ochrany svého práva na soudní proces bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ze spisového materiálu, jak uvedeno výše, vyplývá, že Krajský soud v Brně se žalobou stěžovatele od počátku zabýval, vyzýval stěžovatele k doplnění a upřesnění jeho návrhu, nařizoval ve věci jednání. V této souvislosti tedy Ústavní soud nemohl přisvědčit námitkám stěžovatele, že by jeho proces byl zatížen zbytečnými průtahy. Pokud se týká námitek stěžovatele ohledně údajů v obchodním rejstříku, Ústavní soud podotýká, že je především věcí stěžovatele, aby v případě své nespokojenosti se zápisem podal proti němu opravný prostředek.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že jeho pravomoc je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V daném případě Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv a dospěl k závěru, že postupem Krajského soudu v Brně nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele, a musel proto pokládat jeho návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.
K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, je třeba uvést, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v čl. 87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu