ECLI:CZ:US:2002:1.US.695.01.3
sp. zn. I. ÚS 695/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení a nezákonných rozhodnutí státních orgánů v soudním sporu vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 1/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vykonal nezbytná opatření k nápravě a bylo mu přiznáno patřičné zadostiučinění do celkové výše způsobené škody 581 226,-- Kč.
Stěžovatel uvádí, že tím, že v jeho věci nebylo za více než tři roky rozhodnuto, došlo k úmyslnému prodlužování soudního řízení a místopředseda Krajského soudu v Brně mu na požadovanou informaci ohledně chronologie vyřizování soudních spisů poskytl zavádějící informaci, byla porušena Ústava ČR v čl. 4, čl. 10 a čl. 90 a Listina základních práv a svobod v čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2.
Stěžovatel je přesvědčen, že k porušení jeho práv došlo i ze strany státního orgánu (soudu), který spravuje obchodní rejstřík. Ten ve výpise z obchodního rejstříku uvedl obchodní název jinak, než byl uvedený v předložených podkladech. Tuto skutečnost pak uvedl žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, čímž došlo ke škodě velkého rozsahu.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (čl. 83 Ústavy ČR).
Z předložených písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný S., a. s., byl zavázán uhradit stěžovateli částku 110 125,-- Kč s 18% úrokem z prodlení a náklady řízení dne 18. 5. 2000 Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Dne 5. 10. 2000 uvedený soud svým usnesením řízení zastavil, neboť stěžovatel zaplatil soudní poplatek v nesprávné výši a ani v dodatečné lhůtě nezaplatil doplatek soudního poplatku. Dne 25. 10. 2000 soud svoje usnesení o zastavení řízení zrušil (stěžovatel dodatečně do konce lhůty k odvolání soudní poplatek zaplatil) a v řízení pokračoval. Dne 27. 11. 2000 vydal dle návrhu stěžovatele platební rozkaz. Dne 12. 12. 2000 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 4. 1. 2001 požádal stěžovatel předsedu Krajského obchodního soudu o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím ohledně chronologie vyřizování všech přidělených soudních spisů od 1. 5. 1998 do 4. 1. 2001 soudcem, který má přidělený spis sp. zn. 3 Ro 317/2000. Dne 16. 3. 2001 sdělil místopředseda Krajského soudu v Brně stěžovateli, že jeho spor má nyní spisovou značku 12 Cm 1/2001, do rejstříku Cm byl převeden 13. 12. 2000, bude se jím zabývat soukyně Kubíčková po vyřízení věcí, u nichž řízení bylo zahájeno dříve. Dále stěžovateli v intencích zákona o svobodném přístupu k informacím poskytl přehled o počtech napadených a vyřízených sporů podle jednotlivých měsíců jeho zákonnou soudkyní. Dne 19. 4. 2001 stěžovatel po místopředsedovi Krajského soudu v Brně požadoval informaci o všech soudních sporech podle čísla sporu a příslušného soudce s datem přidělení spisu soudci, jeho evidenční číslo a datum kdy byl ukončen.
Dále ze stěžovatelem poskytnutých písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že ve výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A, číslo vložky 12221, je jako obchodní jméno uvedeno: P.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že stěžovatel dne 4. 1. 2001 a následně dne 19. 4. 2001 požádal předsedu Krajského soudu o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, a to, jak uvedeno výše, o informace ohledně chronologie vyřizování přidělených soudních spisů jeho zákonným soudcem. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdí, kromě toho, že zaslal výše zmíněné výzvy soudu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, že by se byl o odstranění průtahů způsobených soudem pokusil zákonem předvídaným postupem, jak mu umožňuje ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – tedy obrátit se na orgán správy soudu se stížností na postup soudu, jde-li o průtahy v řízní – a ustanovení §26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě se stěžovatel neobrátil se stížností na postup soudu ohledně průtahů v řízení na orgány státní správy soudů.
Pokud se týká námitek stěžovatele ohledně údajů v obchodním rejstříku, Ústavní soud podotýká, že je především věcí stěžovatele, aby v případě své nespokojenosti se zápisem podal proti němu opravný prostředek.
K žádosti stěžovatele, aby mu bylo přiznáno patřičné zadostiučinění do celkové výše způsobené škody 581 226,-- Kč, soudce zpravodaj podotýká, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci než upravené v čl. 87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přiznávat finanční náhrady, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.
Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k úloze Ústavního soudu rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod nelze již domáhat jiným zákonným způsobem, nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2002
JUDr. Eliška Wagnerová
soudce Ústavního soudu