ECLI:CZ:US:2002:1.US.695.01.4
sp. zn. I. ÚS 695/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K. advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení, nezákonných rozhodnutí státních orgánů a neposkytnutí informace v soudním sporu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 Cm 343/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena jeho níže uvedená základní práva a zavázal odpovědnou osobu, aby mu zaplatila patřičné finanční zadostiučinění.
Stěžovatel je toho názoru, že tím, že v jeho věci nebylo za více než čtyři roky rozhodnuto a nebyla mu poskytnuta odpovídající informace ohledně chronologie vyřizování soudních spisů, byla porušena Ústava ČR v čl. 4, čl. 10, a čl. 90 a Listina základních práv a svobod v čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (čl. 83 Ústavy ČR).
Ze stěžovatelem předložených písemností Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný F. H. byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 10 590,-- Kč s 18% úrokem z prodlení dne 10. 4. 1998 Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Dne 23. 7. 1998 vyzval uvedený soud stěžovatele k doplnění tohoto podání tím, že uvede správně a úplně své obchodní jméno, v souladu se zápisem v obchodním rejstříku, a dne 24. 8. 1998 vydal platební rozkaz. Dne 11. 9. 1998 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 3. 2. 1999, v odpovědi na dotaz na stav vyřizování spisu, sdělil soudce stěžovateli, že v současné době mu nemůže podat zprávu, kdy jeho věc bude projednána a rozhodnuta a že žaloby se zásadně vyřizují v návaznosti na den, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Dne 17. 1. 2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení. Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 7. 2. 2000, že jeho stížnost na průtahy v soudním řízení byla postoupena k přímému vyřízení předsedovi Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda Krajského obchodního soudu dne 15. 2. 2000 stěžovateli sdělil, že nezjistil bezdůvodné průtahy v řízení, že jsou projednávány spory z roku 1998, a nelze proto některé účastníky řízení upřednostňovat jen na základě stížností o průtazích v řízení. Na základě žádosti stěžovatele pak místopředseda Krajského soudu v Brně zaslal stěžovateli dne 16. 3. 2001 přehled o počtu napadených a vyřízených sporů podle jednotlivých měsíců od 1. 4. 1998 jeho zákonným soudcem, jímž byla do 31. 1. 2001 soudkyně JUDr. M. J.Sdělil mu, že od 1. 2. 2001 převzala její obchodní agendu soudkyně V. K., která se bude zabývat jeho věcí, avšak po vyřízení věcí, u kterých bylo soudní řízení zahájeno dříve. Dne 9. 1. 2002 stěžovatel převzal předvolání na jednání u Krajského soudu v Brně na den 5. 2. 2002. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. Nep 545/2002, rozhodl Vrchní soud v Olomouci, že k projednání a rozhodnutí věci je v prvním stupni příslušný okresní soud, a proto bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Třebíči.
Stěžovatel se především dovolává ochrany svého práva na soudní proces bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Lze sice souhlasit se stěžovatelem, že po vydání platebního rozkazu dne 24. 8. 1998 soud nenařizoval jednání, což zdůvodnil předseda soudu značnou vytížeností soudu, avšak z předložených materiálů je zřejmé, že v současné době již soud začal ve věci stěžovatele jednat. Ústavní soud odkazuje na nález sp. zn. III. ÚS 62/95 Ústavního soudu České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 4. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1996, z něhož plyne, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc k přezkumu jejich „jiného zásahu“ je v podstatě nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, je třeba uvést, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v čl. 87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu