ECLI:CZ:US:2002:1.US.695.01.6
sp. zn. I. ÚS 695/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení, nezákonných rozhodnutí státních orgánů a neposkytnutí informace v soudním sporu vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 340/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena jeho níže uvedená základní práva a bylo mu přiznáno patřičné zadostiučinění do celkové výše způsobené škody 1 335 578,-- Kč.
Stěžovatel je toho názoru, že tím, že v jeho věci nebylo za více než pět roků rozhodnuto, soudkyně Okresního soudu v Třebíči rozhodla v jeho neprospěch, ač předložil hodnověrné a nezpochybnitelné důkazy a došlo ke ztrátě soudního spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 4 C 340/99, byla porušena Ústava ČR v čl. 4, čl. 10, a čl. 90 a Listina základních práv a svobod v čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (čl. 83 Ústavy ČR).
Ze stěžovatelem předložených materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný L. V. byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 296 795,-- Kč s 18% úrokem z prodlení od 31. 12. 1996 do zaplacení a náklady řízení dne 9. 4. 1998 Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Dne 1. 10. 1998 uvedený soud vydal platební rozkaz. Dne 16. 10. 1998 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 10. 2. 1999 rozhodl Krajský obchodní soud v Brně usnesením sp. zn. 6 Cm 440/98 tak, že vyslovil svou věcnou nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupil věc Okresnímu soudu v Třebíči jako soudu příslušnému. Dne 17. 11. 1999 rozhodl Okresní soud v Třebíči rozsudkem sp. zn. 4 C 340/99 tak, že návrh stěžovatele zamítl a zavázal stěžovatele zaplatit odpůrci náklady řízení. Dne 19. 12. 1999 podal proti tomuto rozsudku stěžovatel odvolání. Dne 4. 1. 2001 stěžovatel požádal předsedu Krajského obchodního soudu v Brně podle zákona o svobodném přístupu k informacím, aby mu byla poskytnuta informace o chronologii vyřizování všech přidělených soudních spisů od 10. 12. 1999 do 4. 1. 2001 soudcem, který má přidělený spis sp. zn. 4 C 340/99. Dne 7. 2. 2001 mu místopředseda Krajského soudu v Brně sdělil, že požadovanou informaci nelze poskytnout, neboť Krajský soud v Brně (ani bývalý Krajský obchodní soud v Brně) spis uvedené spisové značky neeviduje. Dne 17. 1. 2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení. Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 7. 2. 2000, že je zřejmé, že ve věci bylo dne 17. 11. 1999 rozhodnuto a v případě, že by v odvolacím řízení docházelo k neodůvodněným průtahům zaviněným soudem, lze postupovat podle zákona č. 436/1991 Sb., v platném znění, a obrátit se se stížností na průtahy přímo na předsedkyni krajského soudu.
Na žádost Ústavního soudu se k ústavní stížnosti stěžovatele, týkající se ztráty spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 4 C 340/99, vyjádřil místopředseda Krajského soudu v Brně, který potvrdil odpověď Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2001 a dodal, že stěžovatel z této odpovědi dovozuje, že se soudní spis ztratil a vytýká soudu, že ho neinformoval o dalších opatřeních, která budou po ztrátě spisu následovat. Uvedl, že tato odpověď odpovídala realitě, neboť u Krajského soudu v Brně, ani u bývalého Krajského obchodního soudu v Brně, nebylo oddělení 4 C zřízeno a věc této spisové značky se skutečně nemohla u žádného ze zmíněných soudů nacházet. Žadatel o informaci totiž opomněl uvést podstatnou skutečnost, že se jedná o spisovou značku Okresního soudu v Třebíči a krajský soud se tuto skutečnost dozvěděl až z ústavní stížnosti. Dále uvedl, že spis je u jejich soudu veden pod sp. zn. 28 Co 195/2000 a věc není dosud projednána, neboť odvolací senát vyřizuje věci v zásadě podle pořadí, ve kterém soudu došly, a v současné době vyřizuje senát věci nacházející se u soudu výrazně delší dobu než je předmětná věc. Podle vyjádření senátu přichází projednání věci v úvahu ve druhém pololetí letošního roku. Uzavírá, že ke ztrátě spisu nikdy nedošlo a že stěžovateli nikdy taková informace nebyla podána a nedorozumění vzniklo v důsledku nedostatečné identifikace věci ze strany stěžovatele v jeho žádosti o informaci.
Stěžovatel se především dovolává ochrany svého práva na soudní proces bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z vyjádření Krajského soudu v Brně je patrné, že stěžovatelova námitka ohledně ztráty soudního spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 4 C 340/99, je lichá a lze se na základě sdělení krajského soudu důvodně domnívat, že v horizontu několika měsíců bude o odvolání stěžovatele krajským soudem rozhodnuto.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že jeho pravomoc je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V daném případě Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv a dospěl k závěru, že postupem Krajského soudu v Brně nedošlo k porušení jeho ústavních práv, a musel proto pokládat jeho ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný, neboť v daném stadiu soudní věci nemohl hodnotit námitky stěžovatele ohledně rozhodování soudkyně soudu prvního stupně, jestliže řízení není dosud skončeno.
K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, je třeba uvést, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v čl. 87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu