ECLI:CZ:US:2002:1.US.746.01
sp. zn. I. ÚS 746/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 4 Zt 7573/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 27. 12. 2001.
Ústavní stížností napadá v záhlaví označené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost J. Č. - oznamovatele trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1, 2 trestního zákona, proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 9. 2000, čj.: OR1-427/MO3-TČ-2000, kterým byla věc dle §159 odst. 4 trestního řádu odložena.
Stěžovatelka uvedla, že do usnesení policejního orgánu podala prostřednictvím oznamovatele a svého právního zástupce v zákonné lhůtě stížnost, ve které žádala hlubší prošetření dané věci a provedení dalších důkazů, které by mohly vést k případnému zjištění pachatele daného trestného činu.
Má za to, že napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, kterým byla stížnost oznamovatele zamítnuta, je ve svém výroku i odůvodnění naprosto neobjektivní a nedostatečné po skutkové i právní stránce a odporuje čl. 90 Ústavy ČR. Porušuje její základní právo na nedotknutelnost obydlí, zakotvené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní a jinou ochranu, zakotvené v čl. 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům.
Ústavní soud se může zabývat meritem věci až poté, kdy přezkoumá formální náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti, tedy když ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je dále její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
V dané věci Ústavní soud z dozorového spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, sp. zn. 4 Zt 7573/2000, zjistil, že stížnost proti usnesení policejního orgánu podal oznamovatel J. Č., který byl zastoupen advokátem JUDr. P. K., tedy uvedenou stížnost podal oznamovatel J. Č. sám za sebe. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že stížnost proti usnesení policejního orgánu podala prostřednictvím oznamovatele a svého právního zástupce. Ze stejného spisu Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatelka jako poškozená dne 13. 12. 2001 požádala, žádostí zcela totožnou s ústavní stížností, o přezkoumání a zrušení napadeného usnesení Městské státní zastupitelství v Praze. Městské státní zastupitelství v Praze shledalo její podnět důvodným a doporučilo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 přijmout v této věci příslušná opatření.
Na základě výše uvedených zjištění, kdy řízení ve věci stěžovatelky dále pokračuje a jsou jí znovu k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro ni nepříznivému rozhodnutí, musel Ústavní soud konstatovat, že předložená ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Soudce zpravodaj byl proto nucen návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a e) citovaného zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2002
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu