ECLI:CZ:US:2002:2.US.113.01
sp. zn. II. ÚS 113/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. L., zastoupené JUDr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.10.2000, č.j. 27 Co 600/98-236, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 20.2.2001 domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.10.2000, č.j. 27 Co 600/98-236. Stěžovatelka v podání současně uvedla, že proti napadenému rozsudku podala dovolání a že ústavní stížnost podává z opatrnosti a z důvodu zachování lhůty. Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud usnesením ze dne 29.3.2001, č.j. II.ÚS 113/01-5, řízení přerušil a po skončení dovolacího řízení vydal usnesení ze dne 15.10.2001, č.j. II.ÚS 113/01-8, o pokračování v řízení. Napadené rozhodnutí (ve stížnosti nepřesně označené jako "usnesení") podle názoru stěžovatelky odporuje znění čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože soud nerespektoval její právo na spravedlivý a nestranný soudní proces.
Z předložených podkladů, jakož i ze spisu Okresního soudu Praha-východ, sp. zn. 4 C 21/92, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 19.3.1998, č.j. 4 C 21/92-134, a stěžovatelčina žaloba, kterou se domáhala, aby žalovaný (v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejšího účastníka) byl uznán povinným vydat jí a dalším žalobkyním specifikované pozemky v kat. úz. B., byla zamítnuta. Přitom soud I. stupně žalobě vyhověl. Ze vzájemného poměru rozsudku soudu I. stupně a rozsudku soudu II. stupně je patrné, že jde o případ tzv. otevřené diformity, která zakládá přípustnost mimořádného opravného prostředku - dovolání. Stěžovatelka sice dovolání podala, avšak po uplynutí dovolací lhůty, a proto bylo její dovolání usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2001, č.j. 28 Cdo 941/2001-255, odmítnuto.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění, stěžovatelka se sice pokusila podat dovolání, ale s ohledem na nedodržení zákonné lhůty tento úkon nevyvolal adekvátní právní následky, a proto je třeba její postup hodnotit jako nevyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27.března 2002
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj