ECLI:CZ:US:2002:2.US.159.02
sp. zn. II. ÚS 159/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky J. R., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 13. 3. 2002, navrhovatelka "podává stížnost" proti lhůtě stanovené v §19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a současně ji spojuje s návrhem na zrušení této lhůty. O uvedeném návrhu stěžovatelky Ústavní soud již jednou rozhodoval a usnesením ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. II. ÚS 625/01, jej odmítl.
Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka není řádně zastoupena, jak to vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. S ohledem na níže uvedené se ovšem jevilo nadbytečným vyzývat ji k odstranění této vady, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit .
Podle ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy:
a) prezident republiky
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 cit. zákona.
Uvedený návrh jsou dále oprávněny podat subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 4 a 5 zákona o Ústavním soudu (obecný soud či plénum Ústavního soudu), za podmínek zde uvedených.
Jak bylo uvedeno, podle ustanovení §64 odst. 1 písm. d) o Ústavním soudu je subjektem oprávněným podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 cit. zákona. Podání navrhovatelky ovšem, bez ohledu na jeho označení jako "ústavní stížnost", za ústavní stížnost považovat nelze. Ústavní stížnost by mimo jiné musela směřovat proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byla navrhovatelka účastníkem, popř. proti opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci (§72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Pod pojem rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu nelze podřadit zákon jako právní předpis. Projednávaný návrh je tedy pouze návrhem na řízení ve věci ústavnosti zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR a nikoli ústavní stížností.
Z uvedeného vyplývá, že navrhovatelka je osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení uvedeného ustanovení zákona. Ústavní soud byl proto nucen její návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu