ECLI:CZ:US:2002:2.US.265.02
sp. zn. II. ÚS 265/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7.2.2002, č.j. 11 To 459/2001-681, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3.8.2001, č.j. 3 T 289/2000-646, a návrhu na odložení vykonatelnosti peněžitého trestu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 30.4. 2002 stěžovatel uvádí, že rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným spácháním trestného činu porušování autorského práva dle §152 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona a trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu dle §150 odst. 1 trestního zákona. Za výše označené trestné činy byl stěžovatel odsouzen dle §152 odst. 2 trestního zákona k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání jednoho roku, když jeho výkon byl dle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, peněžitému trestu 100.000,-Kč a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výroby, mimo vlastní potřebu, distribuce a prodeje počítačových produktů na dobu tří let a k trestu propadnutí věcí vyjmenovaných v tomto rozsudku.
Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 7.2.2002, č.j. 11 To 459/2001-681, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu se v napadeném rozsudku s výjimkou výroku, jímž byla podle §59 odst. 2 trestního zákona obžalovanému (stěžovateli) uložena povinnost nahradit během zkušební doby firmě E. D. s.r.o. Praha 6, jako zástupci firmy U.+G. podle svých sil způsobenou škodu, výrok podle §59 odst. 2 trestního zákona ruší.
Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími obou obecných soudů porušeno jeho základní právo, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), došlo i k porušení čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že oba obecné soudy údajně nedostatečně zjistily skutkový stav a nesprávně věc posoudily i po právní stránce. Tyto nedostatky v projednávání a rozhodování předmětné trestní věci stěžovatel v další části odůvodnění ústavní stížnosti podrobně rozebírá.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze soudce zpravodaj zjistil, že tento soud, jako soud odvolací, rozhodl jak shora uvedeno s tím, že ponechal v platnosti jen tu část omezení, kde se obžalovanému (stěžovateli) ukládá nahradit způsobenou škodu firmě E. D. jako zástupci firmy U., jinak byl jím uvedený výrok z podnětu odvolání stěžovatele zrušen.
Jak vyplývá z poučení odvolacího soudu, lze do dvou měsíců od doručení předmětného rozhodnutí proti němu podat u soudu I. stupně dovolání.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takové rozhodnutí musí být v kopii k ústavní stížnosti přiloženo ( §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jestliže tedy stěžovatel v ústavní stížnosti napadá obě rozhodnutí obecných soudů v celém rozsahu, aniž uvádí, zda využil práva podat ve věci dovolání, není splněna podmínka vyčerpání všech prostředků, který zákon k ochraně práva poskytuje, a to před podáním ústavní stížnosti.
Z předložených plných mocí, přiložených k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel udělil plnou moc ve věci podání ústavní stížnosti dne 20.3.2002 JUDr. I. H., advokátce, a dne 26.4.2002 udělil speciální plnou moc v řízení o podání ústavní stížnosti JUDr. D. L., advokátce,.
Vzhledem k tomu, že z dalších příloh není zřejmé, zda stěžovatel jednu z výše uvedených plných mocí vypověděl, posoudil soudce zpravodaj obě plné moci jako neplatné, neboť zplnomocnění dvou právních zástupců stěžovatele v téže věci před Ústavním soudem odporuje §29 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Současně však obě plné moci (resp. plné moci a speciální plné moci) odporují §31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť obsahují nepřípustnou substituční doložku.
Soudce zpravodaj se s ohledem na výše uvedené skutečnosti již nezabýval skutkovou stránkou věci a údajným porušením práv stěžovatele v řízení před obecnými soudy a ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu