ECLI:CZ:US:2002:2.US.380.01
sp. zn. II. ÚS 380/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele D. D. D., zastoupeného advokátem Mgr. M. ., o ústavní stížnosti proti zásahům vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování pro ČR, Odboru pro vyšetřování organizovaného zločinu Ostrava, sp. zn. ČVS: ÚVV-107/50, ze dne 23. 4. 2001 a 11. 5. 2001 a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, sp. zn. 3 Zt 1699/2000, ze dne 2. 5. 2001 a 30. 5. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2001, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR, Odboru pro vyšetřování organizovaného zločinu Ostrava, a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku. Dle jeho přesvědčení v napadených rozhodnutích nebyly konkretizovány závažné důvody, které by opodstatnily odepření práva stěžovatele nahlížet do spisu. Tím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu dle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle článku 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle §163a) odst. 1 trestního zákona a nedovoleného překročení státní hranice ve prospěch zločinného spolčení podle §171a) odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákona za použití §43 trestního zákona. Přípravné řízení je vedeno Policií ČR, Úřadem vyšetřování pro ČR, Odborem pro vyšetřování organizovaného zločinu v Ostravě pod sp. zn. ČVS: ÚVV-107/50-2000. Dne 23. 4. 2001 byl stěžovatel vyslýchán jako obviněný. Po rozmluvě se svým obhájcem využil svého zákonného práva a k věci nevypovídal. Na závěr výslechu požádal obhájce stěžovatele o nahlédnutí do spisu. Tato žádost byla vyšetřovatelkou ihned zamítnuta. Poté stěžovatel požádal státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, aby přezkoumal závažnost důvodů odepření práva nahlédnout do spisu. Státní zástupce v postupu vyšetřovatelky žádné pochybení neshledal a poukázal na závažné důvody, které vedly k odepření nahlédnutí do spisu. Dne 11. 5. 2001 vyšetřovatel umožnil obhájci stěžovatele nahlédnout do konceptu vyšetřovacího spisu. Neumožnil mu však nahlédnout do části spisového materiálu dosud vedeného ve vyhrazeném režimu. Stěžovatel se proto opět obrátil na státního zástupce, aby přezkoumal závažnost důvodů odepření jeho žádosti. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku i v tomto případě shledal závažné důvody pro nevyhovění žádosti o nahlédnutí do části spisu vedeného ve vyhrazeném režimu.
Z obsahu projednávané ústavní stížnosti je zřejmé, že směřuje proti postupu vyšetřovatele, který neumožnil obhájci stěžovatele nahlédnout do spisového materiálu, a proti rozhodnutí státního zástupce, jenž v postupu vyšetřovatele neshledal žádné pochybení. Ústavní soud se proto zaměřil na posouzení otázky, zda lze akceptovat stěžovatelův názor, že uvedený zásah vyšetřovatele a státního zástupce je způsobilý k tomu, aby byl podroben přezkoumání Ústavním soudem. Dospěl k závěru, že způsobilý není. Aby bylo možno jednání orgánů činných v přípravném řízení kvalifikovat jako zásah do ústavně chráněných lidských práv, muselo by jít o takový zásah, který by nebylo možno odstranit jinak.
V posuzované věci Ústavní soud poukazuje na jiný svůj nález, sp. zn. III. ÚS 62/95 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243). Ústavní soud v něm vyšel ze zásady, že ústavní soudnictví je založeno na principu přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit žádným jiným způsobem, zejména procesními prostředky podle příslušných procesních předpisů. Pravomoc Ústavního soudu je namířena primárně proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Jiný zásah orgánu veřejné moci je Ústavní soud oprávněn přezkoumat jen za podmínky, že náprava jiným způsobem není možná. Pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" je vykládán tak, že představuje trvalé ohrožení existujícího stavu.
Postup vyšetřovatele a státního zástupce v projednávané věci, jímž nebylo umožněno obhájci stěžovatele dočasně nahlédnout do vyšetřovacího spisu, nelze považovat za jiný zásah orgánu veřejné moci do stěžovatelových základních práv a svobod, který by splňoval uvedené podmínky. V době podání ústavní stížnosti nebylo trestní řízení stěžovatele pravomocně skončeno a naopak se nacházelo teprve v počáteční fázi přípravného řízení. Jeho případnými procesními vadami jsou oprávněny zabývat se obecné soudy. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení s výjimkou zcela mimořádných situací nepřípustný. Tento závěr vyplývá z praxe Ústavního soudu, jenž se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle článků 36 a násl. Listiny řídí zásadou subsidiarity. Ústavní soud je oprávněn zabývat se v této souvislosti ochranou základních práv a svobod zásadně až po pravomocném ukončení trestního řízení, poté, co budou vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práv, které zákon stěžovateli poskytuje dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přitom dbá o to, aby proces byl spravedlivý jako celek. Bere na zřetel povahu trestního řízení, v němž má obviněný právo na dvoustupňovou trestní jurisdikci (čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě). Soud druhého stupně je povolán k tomu, napravit případná procesní pochybení soudu prvého stupně. Totéž tím spíše platí pro vztahy mezi orgány činnými v přípravném řízení a trestními soudy. Podstatné je, aby případná nezákonnost z přípravného řízení nebyla přenesena do rozhodování soudů. V daném stádiu přípravného řízení proto Ústavní soud nemůže prejudikovat, zda trestní řízení posuzované ve svém celku bude či nebude spravedlivé. Vzhledem ke koncepci ústavního soudnictví nelze za poslední procesní prostředek k ochraně práv stěžovatele považovat žádost o přezkoumání závažnosti důvodů odepření práva nahlédnout do spisu dle §65 odst. 2 trestního řádu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh stěžovatele pro jeho nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 4. března 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj