ECLI:CZ:US:2002:2.US.391.02
sp. zn. II. ÚS 391/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. H. a 2) MUDr. A.H., oba právně zastoupeni JUDr. Z. J., proti výzvě a rozhodnutí č. 44/02 Městského úřadu v Bučovicích, stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 14. 6. 2002, se stěžovatelé domáhali zrušení výzvy a rozhodnutí č. 44/02 Městského úřadu v Bučovicích, stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcí samou, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro ni zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Napadenými výzvou a rozhodnutím č. 44/02 ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, Městský úřad v Bučovicích, stavební úřad oznámil zahájení řízení podle ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění nepovolených staveb - stavební úpravy části střešní konstrukce rodinného domu č. p. 5 a střešní konstrukce hospodářské části rodinného domu č. p. 5 na p. č. 11/2, 21/2, vše v k. ú. M., dále ve výroku I. tohoto rozhodnutí vyzval stavební úřad stěžovatele, aby nejpozději do 30. 9. 2002 předložili uvedenému stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení těchto staveb, a to v případě, že mají zájem na dodatečném povolení výše uvedených staveb, a dále ve výroku II., rozhodl podle ust. §29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o přerušení řízení o odstranění stavby do doby podání úplné žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby, nejpozději však do 30. 9. 2002.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že v souladu s ust. §56 zák. č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje u udržovacích prací, u nichž není předepsáno ohlášení podle §55 odst. 3 cit. předpisu. Na tuto skutečnost stěžovatelé příslušný stavební úřad upozornili, a poukázali na ust. §14 vyhl. č. 132/1998 Sb., kde oprava a udržovací práce na střešní krytině jsou vyjmuty z ohlašování a stavebního řízení. Přes toto upozornění však stavební úřad napadené výzvu a rozhodnutí v dané věci vydal. Do dnešního dne, uvádí dále stěžovatelé, nebylo navíc vůbec provedeno ohledání na místě samém.
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že podmínkou podání ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je vyčerpání všech procesních předpisů, které zákon k ochraně práva poskytuje.
V dané situaci, resp. v daném stadiu řízení, však zákon stěžovatelům poskytuje celou řadu možností a prostředků k ochraně jejich práv, ať již bude po přerušení řízení dále pokračovat řízení o odstranění stavby, nebo bude zahájeno řízení o dodatečné povolení stavby, přičemž volba jedné z uvedených možností je plně v dispozici samotných stěžovatelů.
Podle ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
S ohledem na výše uvedené byl návrh stěžovatelů shledán Ústavním soudem jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatelé doposud v řízení neprošli všemi stadii a nevyčerpali tak všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nepřípustný návrh, nestanoví-li zákon jinak (aplikace ust. §75 odst. 2 cit. zák. v projednávané věci nepřichází v úvahu), usnesením odmítne.
Na základě výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 1. července 2002