ECLI:CZ:US:2002:2.US.408.02
sp. zn. II. ÚS 408/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky společnosti W., s.r.o., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 20 Co 175/2002, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2001, čj. 30 C 249/98-85, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 19. 6. 2002, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2002, se navrhovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze. Dovolává se přitom svých práv, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zjistil, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc udělená v souladu s ustanovením §31 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to přesto, že v ústavní stížnosti bylo uvedeno, že navrhovatelku zastupuje JUDr. M. M. Vzhledem k tomu, že tak podání nesplňovalo náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla navrhovatelka vyzvána přípisem, doručeným jí dne 4. 7. 2002 oproti podpisu a jejímu údajnému právnímu zástupci JUDr. M. dne 8. 7. 2002, k odstranění vad návrhu v 15denní lhůtě. Výzva mimo jiné výslovně obsahovala informaci, že stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě plné moci, v níž je uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Navrhovatelka byla dále informována, že se právní zástupce účastníka nemůže dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem. Byla současně upozorněna, že neodstraní-li vady podání ve lhůtě k tomu určené, tedy nedoloží-li k ústavní stížnosti řádnou plnou moc, udělenou s příslušnými ustanoveními zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bude její návrh odmítnut.
Přes toto upozornění byla Ústavnímu soudu doložena vadná plná moc, jež umožňuje substituci jiným advokátem a při jednotlivých úkonech též advokátním koncipientem nebo jiným zaměstnancem. Ústavní soud je tedy nucen konstatovat, že navrhovatelka vytčené vady návrhu neodstranila.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, neboť navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj